Toto konstatování není opravdu myšleno ironicky, je vyvoláno mými nedávnými vánočními zážitky v cizině, konkrétně v Belgii, a je myšleno vážně. Jsem si pochopitelně vědoma opakujících se situací v České republice, kdy s prvním sněhem přichází vždy kalamita, nezapomínám na naše nářky, že silničáři opět zaspali, nemají dostatek strojů, dochází sůl a jezdí všude jinde, než kde by měli. Ovšem oproti zimním silničním radovánkám, které prožívali všichni, kteří se letos o Vánocích ocitli v Belgii, to není vůbec nic.
Můj osobní vánoční belgický příběh začal, když jsem přistála s letadlem bez větších potíží na letišti Charleroi 23. prosince v 7:15. Byla sice zima, ale jejich 5 stupňů pod nulou bylo přeci jenom srovnatelné s našimi 7 stupni. Když jsem vyšla před letiště, netušila jsem, že těch pár centimetrů (asi 20) bude mít za následek takovou celostátní katastrofu. Na autobusové zastávce stála hrstka lidí, k níž jsem se přidala a statečně čekala asi půl hodiny. Poté, když jsem zjistila, že už dávno měly jet dva spoje, jsem mírně znervózněla a začala se pídit po důvodech. Od oficiálních informátorů se mi ovšem žádného vysvětlení nedostalo. Pak jsem si naštěstí všimla, že se čekající rozdělují do skupinek po třech až čtyřech a společně odcházejí k taxíkům. Nenápadně jsem se pokusila začlenit do jednoho takového hloučku, ale odhalili mě a nechali na chodníku.
A pak jsem zaslechla češtinu. Jakási žena roztřeseným hlasem sdělovala komusi na druhé straně, že jí letadlo uletělo, neb těch 50 km, které musela ujet na letiště, taxík místo půl hodiny jel hodiny tři, a tím pádem letadlo frnklo. Když domluvila, skočila jsem po ní a využila jejího neštěstí. Sbalily jsme ještě dva nešťastné Španěly a statečně se taxíkem za hodinu a půl dopravili na vlakové nádraží, vzdálené od letiště cca 15 km. Vlaky ještě jezdily, takže jsem se s úspěchem dostala na místo určení, do města Liege. Byla to moje poslední jízda hromadnou dopravou po celé svátky. Belgie pod tíhou sněhu přestala dýchat.
Vzhledem k tomu, že nejsou na nic takového zvyklí, nejsou ani vybaveni. Autobusy poté, co jich několik sklouzlo do příkopů, přestaly jezdit. Nemají totiž zimní pneumatiky. Totéž platí o soukromých vozidlech, která bez zimního obutí klouzala po silnicích jako po kluzišti. Po celé Belgii, na všech komunikacích, zůstaly tisíce lidí uvězněny po dobu až osmi hodin. Po zmrzlých chodnících klouzali chodci s taškami plnými vánočních nákupů, děti ve školkách a jeslích natahovaly moldánky, protože pro ně nikdo nepřišel, a ministr dopravy statečně vyzval obyvatele, aby zůstali doma, že prožít Vánoce osamoceně, bez příbuzných, ale zdráv je pořád lepší než zpívat koledy uprostřed dálnice, nebo dokonce v nemocnici. Na závěr ještě dodal potěšující informaci, že loď se solí z Chile už dorazila do přístavu.
My šťastnější, kteří jsme se dohrabali do místa určení, jsme se venku pohybovali opravdu výjimečně, ale jelikož bylo nutno přeci jenom něco nakoupit, pěšmo jsme se šourali od obchodu k obchodu. Tak jako neexistuje v Belgii povinnost zimních pneumatik, není tam ani zákon nebo vyhláška o povinnosti ošetřit nějakým způsobem chodníky. Někdy se osvícený majitel odhodlal k jeho úklidu, ale jelikož domy jsou v Belgii většinou dosti úzké, vyčištěná plocha zpravidla nepřesahovala dva metry čtvereční.
Nakonec jsme se u vánoční tabule sešli všichni zdraví a v plném počtu, i když se značným zpožděním. Nejstarší členka naší početné slavnostní skupiny, která se vracela ze Sicílie, nám po delší dobu podávala zprávy mobilem z autobusu. Zůstala viset 50 km za belgickými hranicemi poté, co úspěšně projela celou Itálií i rakouskými Alpami. Ale ústřice i přípitkový sekt stihla. Ke družné zábavě jsem pak i já přidala k dobru historky o tom, jak u nás projíždějí pravidelně sněžné pluhy všechny hlavní tahy, kterak s prvním sněhem je povinností přezout i autobusy, a přidala jsem i pohádku o tom, jak vybaveni hrably uklízíme chodníky o sto šest. Moje uklidňující vyprávění přerušil příchod Noela s dárky. Jelikož i on měl značné zpoždění, protože ten náš létající sáně nevlastnil, přítomné děti už jeho příchod nezaznamenaly a svoje dárečky našly pod stromečkem až druhý den ráno, my dospělí jsme si dárečků i vánoční atmosféry užili do sytosti. Poslechli jsme totiž konečně ministrovy výzvy a nikam už nešli.
- Přírodní kluziště v uličce města Liege autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2210/220927.jpg
- Jeden osvícený belgický majitel domu uklidil chodník autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2210/220926.jpg
- Vánoční tabule je připravena - hosté mají zpoždění autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2210/220929.jpg
- Noel dorazil celkem unavený autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2210/220928.jpg
- Zpožděný Noel rozdával dárky už jen dospělým autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2210/220936.jpg
