Denně vyprodukuje kolem pěti set zpráv. Přesto by jen málokdo dokázal vyjmenovat novináře, kteří za nimi stojí. Agentura ČTK je specifický organismus, z novináře se tu hvězda nestane, říká její šéfredaktorka Radka Marková. V „Četce“ pracuje už 25 let. Pokrývala dění v armádě, několik let působila jako zahraniční zpravodajka a vyzkoušela si i sportovní novinařinu. V nejnovějším díle podcastu Background ČT24 Marková odhaluje, kdo jsou četkaři, co to znamená, když v redakci „bílí“ a „válcují“, i kdo byl Jára Cimrman ČTK.
Veřejnost bude vždy znát jenom zkratku ČTK, pro velká ega u nás není prostor, říká šéfredaktorka Marková
V jednom rozhovoru Marková kdysi řekla, že ČTK je diagnóza. „Znamená to, že pokud někdo vydrží v ČTK několik let, tak tam vydrží hodně dlouho. Znamená to, že většinou ten člověk má obrovský smysl pro týmovou práci, protože bez toho by agentura dělat nešla. Znamená to, že je ochotný pracovat hodně, a přitom ví, že se z něho nikdy nestane novinářská hvězda, kterou znají úplně všichni,“ vysvětluje v podcastu.
O tom, že sama má „diagnózu ČTK“, vypovídá i fakt, že v agentuře je už od roku 1997. „Celou svou novinářskou kariéru jsem v jednom médiu a nejsem v ČTK jediná,“ říká. Její cesta do sídla v Opletalově ulici vedla přes sjezdovku. Pracovala totiž jako instruktorka lyžování, mírná zima ji ale toho roku vyhnala z hor a Marková se začala poohlížet po něčem jiném. V Annonci tehdy ještě jako studentka politologie objevila inzerát, že ČTK nabírá do domácí redakce, a tak se přihlásila. Společně s ní přijali ještě sedm dalších lidí. „Pět z nás je tam dodnes,“ uvádí.
Disciplína sama pro sebe
Agenturní zpravodajství má podle Markové na novinářské scéně jedinečnou pozici. „Četka je velmi specifický organismus a agenturní zpravodajství je v novinařině disciplína sama pro sebe,“ popisuje. Redakce zpravodajství čítá zhruba 175 lidí. Denně v ní vznikne kolem pěti set zpráv, sto takzvaných headlinů, což jsou krátké zprávy do 150 znaků, a asi tři sta nových fotografií. Zpravodajský servis v podobě textů, zvukových záznamů, fotek i videa pak poskytuje za peníze ostatním médiím.
„Ačkoli je ČTK médium zřízené zákonem, kde má přesně vyjmenované, co má dělat, že má poskytovat nestranné zpravodajství ke svobodnému vytváření názorů, tak je to servisní firma pro média. Nás živí to, že zpravodajství prodáváme médiím, mediálním domům, Českému rozhlasu i České televizi, a pokud bychom svou práci nedělali dobře, tak nám za to nikdo nezaplatí a nemáme z čeho žít,“ popisuje fungování ČTK Marková.
Vytvářet takovýto servis rozhodně není jednoduché, a být četkařem proto není pro každého. Během posledních několika let se navíc podle Markové tlak na novináře zvýšil. „Před 25 lety to vypadalo úplně jinak. Editor měl mnohem víc času s novými lidmi pracovat. Já jsem se nejvíc naučila v počátcích, kdy mi editor jednu věc hodil klidně šestkrát na hlavu,“ vzpomíná Marková a dodává: „Teď na to takový čas není a noví lidé jsou pod mnohem větším tlakem, aby se práci naučili, a i my jsme teď netrpělivější.“
Kromě enormního tlaku se dnešní četkaři musí umět vypořádat také s obrovským množstvím informací na internetu a sociálních sítích. Marková přiznává, že například nástup Twitteru v ní vyvolal obavy o budoucnost agentury. „On se ale stal opak, protože ze sociálních sítí se stalo tak obrovské moře informací, kterými se nejen novináři musí probrat,“ míní šéfredaktorka. „Naopak důležitost toho, umět ty informace zpracovat, doptat se a zasadit je do kontextu, ještě vzrostla.“
Když četkař „bílí“
S jedinečným médiem se pojí i výrazy, se kterými se ve většině ostatních médií nesetkáte. Třeba, když jde četkař „bílit“. „To, prosím pěkně, není tak, že by měli kyblík s vápnem a dávali do pořádku strop nebo stěny. To znamená, že rozšiřují fleš, což je zpráva o několika větách, a to, co následuje potom, to je bílá zpráva,“ objasňuje Marková. „Válcovat“ pak znamená rozšířit zprávu o další ohlasy a kontext.
Každý četkař se také v nějaké podobě setkal s četkařou biblí. Dříve vycházela jako tištěná bichle, dnes už je celá digitální. Zjednodušeně řečeno je to manuál, jak psát agenturní zpravodajství. Až donedávna se v bibli objevoval také jistý Vilém Mezník.
„To byl takový četkařský Jára Cimrman,“ říká Marková. „Mezník byl součástí různých příkladů, co jak psát a nepsat. Byl to fiktivní premiér. Před čtyřmi lety při updatu bible jsme se s Vilémem Mezníkem rozloučili,“ dodává.
První žena ve vedení
Historicky první žena v pozici šéfredaktorky zpravodajství ČTK nerozlišuje, zda by měly být kvóty na to, kolik žen má obsadit vedoucí pozice. Fakt, že jich je ve vedení českých médií jen minimum, přičítá hned několika věcem.
„Důvod je částečně v tom, že někdy si ženy věří méně než muži, což v médiích bezpochyby hraje roli. Není také jednoduché skloubit to s rodinným životem. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že úplně jednoduchá cesta to není, musíte mít velmi tolerantní okolí a doma si to umět nastavit. Občas to rodina do nějaké míry odnáší,“ uzavírá.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Youtube a Podcasty Google a Apple.