Udržovat tempo s technickými novinkami, sledovat proměny publika či digitalizaci považuje festival v Berlíně za jednu ze svých zásadních nutností. Rostoucí vliv velkých společností jako Netflix nebo Amazon na audiovizuální průmysl bylo častým tématem diskusí v rámci filmového trhu. Společnost Netflix dokonce nejmenovaný holanský producent v Berlíně nazval rakovinou filmového průmyslu. Podobné diskuse se vedou už zhruba tři roky, ale letos poprvé zdá se přímá hrozba ustoupila do pozadí.
Zprávy z Berlinale: Jak namíchat dobrý televizní seriál?
Inovace formuje Berlinale mimo jiné do své mladé sekce televizních seriálů. Po velkém zájmu diváků i profesionálů v loňském roce letos už podruhé organizátoři zařadili do programu několik televizních seriálů. Obvykle z nich představili první dva díly. Tentokrát se jich sešlo šest a napříč celým televizním světem byly vybrány z Austrálie, Dánska, Velké Británie, Spojených států a Izraele. Jejich hlavními kanály jsou vedle BBC i Netflix nebo AMC.
Musíme následovat nové možnosti produkce i distribuce, ale to neznamená, že nahradí tradiční modely.
Do seriálů dnes vstupují výrazné osobnosti, například dánská oskarová režisérka Susanne Bierová, britský spisovatel Nick Hornby nebo herečka Helena Bonham Carterová. Berlín ve svých dvoudenních diskusích reagoval na jejich boom a snažil se postihnout, jaké ingredience musí obsahovat, aby byl mezinárodně úspěšný. Podle seriálů v letošním výběru to není jen angažování slavných osobností, ale také atraktivní a mezinárodně srozumitelný obsah.
Například australský seriál Cleverman vypráví futuristický příběh o podivném viru, po němž lidé obrůstají a jsou uvrženi pod permanentní kontrolu. Seriál natočil známý režisér filmů s aboridžinskou tematikou Wayne Blair v produkci australské veřejnoprávní televize ABC Australia. Berlínští diváci v příběhu odhalili silnou vazbu na současné postavení původních obyvatel Austrálie Abordžinců a po projekci se v diskusi s režisérem právě o to nejvíc zajímali.
Filmové koření
Seriálům se dnes daří to, v čem soutěžní filmy na Berlinale pokulhávají. Těm totiž chybí napětí, tajemství a „koření“ a někdy i zdánlivě prosté umělecké pojetí, kterými na festivalu seriály disponují. Když už reagují na aktuální dění ve světě, váznou po umělecké stránce, jako například mexický Jsem černý (Soy Nero, režie Rafi Pitts) o tom, že získat povolení k pobytu v cizí zemi je těžké. Když už se snaží být umělecké, těžko vycházejí vstříc divákovi, jako například osmihodinová filipínsko-singapurská historická epopej Ukolébavka pro smutné tajemství (A Lullaby to the Sorrowful Mystery, režie Lav Diaz) o boji Filipínců proti španělským kolonizátorům na konci 19. století.
A Lullaby to the Sorrowful Mystery
Větší pochopení u fanoušků uměnímilovných pomalých filmů najde čínský Vodní proud (Crosscurrent, režie Yang Chao), kde kamera plyne pomalu jako řeka a recituje se poezie. Naopak u hledačů aktuálních dění zaboduje bosenská Smrt v Sarajevu (Smrt u Sarajevu, režie Danis Tanović), kde je velký luxusní sarajevský hotel alegorií současné Evropy.
Proto jsou mnohem sdělnější soutěžní dokumenty, vedle filmu Oheň na moři o uprchlících na Lampeduse i druhý soutěžní dokument, náročný americký Zero Days (režie Alex Gibeny) o deset let vedené americko-izraelské kybernetické válce proti íránské nukleární základně Natanz. Je otázka, kterému směru dá v sobotu večer mezinárodní porota vedená americkou herečkou Meryl Streepovou největší prostor.