V 88 letech zemřela významná česká fotografka Eva Fuková. Umělkyně vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, avšak v roce 1966 s manželem emigrovala do Spojených států, kde se dokázala prosadit. Za oceánem měla celou řadu výstav, ale i tak se po sametové revoluci vrátila zpátky do Česka. Před dvěma lety ji připomněla monografie a výstava Pábení.
Eva Fuková vyrůstala v tvůrčím prostředí na pražském Spořilově obklopená umělci a intelektuály. Její otec vydával časopis Salon a redakci zřídil doma.
Po válce vystudovala pražskou AVU. Se svým manželem - polozapomenutým výtvarníkem Vladimírem Fukou - patřili do okruhu kolem Jiřího Koláře. S vrozenou nedůvěrou ke všemu komunistickému a s touhou po svobodě se Fukovi rozhodli rok před pražským jarem emigrovat. Vladimír Fuka zemřel v roce 1978, Eva Fuková se vrátila nastálo do Prahy až v roce 2002.
„Nad kolébkou Evy Fukové se přely dvě sudičky. Sudička s paletou a štětcem a sudička moderní, která přinášela fotoaparát. Dnes je již bez diskusí legendární a průkopnickou osobností české fotografie,“ řekl o práci Fukové kurátor zmíněné výstavy Pábení Aleš Kisil.
Na počátku padesátých let její tvorbě dominovala sociální fotografie. Tu pak vzápětí vystřídal surrealismus a poetické pojetí. Na rozdíl od Československa ovládla její zaoceánskou tvorbu hlavně barevná fotografie. Nejprve se pokoušela prostřednictvím fotoaparátu ponořit do americké reality, pak dala přednost velkoformátovým snímkům, často kolážím, které vznikaly stejně jako malířská kompozice. Takové práce sama nazvala „multipláže“.
Jejím poznávacím znamením, jež se táhlo napříč celou kariérou, bylo spojení zdánlivě nesourodých prvků. S nadsázkou také ke konci prohlašovala, že už vše viděla a opakovat se nechce.
