V jedné z pražských nemocnic v neděli dopoledne ve věku 91 let zemřela emeritní členka Národního divadla (ND) v Praze Blanka Bohdanová. Agenturu ČTK o tom informoval mluvčí ND Tomáš Staněk. V ND si nositelka dvou Cen Thálie a držitelka dvou cen Františka Filipovského za dabing v průběhu padesáti let zahrála přes osmdesát rolí.
Zemřela herečka a malířka Blanka Bohdanová. Bylo jí 91 let
Události: Zemřela Blanka Bohdanová (zdroj: ČT24)
„Poslední rozloučení se na přání zesnulé uskuteční v kruhu rodinném,“ sdělil Staněk.
Herečka, malířka a výtvarnice a divadelní pedagožka Bohdanová se narodila 4. března v Plzni. Od dětství ji matka vedla k divadlu. Na jevišti se objevila již v pěti letech, prošla baletní průpravou a v Brně vystudovala JAMU.
Její první štací bylo Východočeské divadlo v Pardubicích, poté byla členkou Městských divadel pražských a Divadla E. F. Buriana. V roce 1966 pak nastoupila do stálého angažmá v Národním divadle. Hostovala také ve Viole.
První příležitosti před filmovou kamerou dostala Bohdanová koncem 50. let. Jejím prvním filmem byl v roce 1958 Občan Brych, poté hrála například v dramatech Romeo, Julie a tma, Obžalovaný nebo Dita Saxová.
Herečka na archivní fotografii
Loni 4. března oslavila Bohdanová 90. narozeniny vernisáží svých obrazů. Malováním, kterému se věnuje od poloviny 70. let, kdy měla z politických důvodů hereckou práci omezenou, řešila podle svých slov tehdejší problémy: „Malování mě zachránilo, když mě odřízli od divadelní činnosti, a už jsem si ho nechala. Malování je něco úžasného a svobodného, i teď mě ochraňuje ve stáří.“
Obrazy jako deníček o stavu duše
O svých obrazech plných fantazie a barev říkala, že jsou deníčkem o stavu její duše. Zachycovala v nich nejskrytější pocity, nálady, touhy a sny. Vystavovala je doma, ale i v zahraničí, malování bylo její druhou profesí.
Vernisáž v žižkovské galerii Azeret považovala Bohdanová za oslavu svých devadesátin. „Já nerada slavím sebe, moje oslava bude na té vernisáži. A její součástí je pro mě i pomoc mé rodiny,“ řekla matka známého fotografa Vlada Bohdana. Její snachou je publicistka Zuzana Maléřová.
Bohdanová se v roce 2010 rozloučila s Národním divadlem, jehož členkou byla od roku 1966. V témže roce uspořádala obsáhlou výstavu ke svým osmdesátinám na Novoměstské radnici v Praze. Později jako herečka působila v Činoherním klubu v Praze. „Člověk má odejít, když o něho ještě někdo stojí, a ne když někde překáží,“ uvedla později ke svému odchodu z Národního divadla.
Byla držitelkou dvou Cen Thálie. První získala v kategorii činohra v roce 2001, v roce 2014 pak byla oceněna Cenou Thálie za celoživotní mistrovství.
Temperamentní role na divadle
Bohdanové podmanivý hlas, věcný, civilní projev, ale i smysl pro tragický patos a také komediálnost znali diváci z jeviště i z mnoha filmů, televizních inscenací a seriálů. Svůj temperament vtiskla památným jevištním rolím – Manon Lescaut, Desdemoně v Othellovi, Leonoře v Torquatu Tassovi, vášnivé Kleopatře, panovačné Lady Macbeth či Celestině.
„Herečky z milovnic rázem procitnou do matek a babiček,“ komentovala později svůj věkový herecký přerod.
Dabovala i Marilyn Monroe v Někdo to rád horké
Film a televize ji začaly zásobovat postavami rozličných měšťáckých paniček, neurotických či snobských matek. Výjimkou mezi nimi byla role rehabilitační sestry ve filmu Neúplné zatmění či zahořklá hraběnka v historickém Pokladu hraběte Chamaré.
Sama herečka, známá svým šarmem, elegancí a smyslem pro humor, ráda vzpomínala na Krškovu inscenaci Odcházeti s podzimem podle Fráni Šrámka a také na Adu Herbichovou v seriálu Hotel Herbich. Jejím posledním filmem, kde se objevila, jsou Bastardi z roku 2010.
Cit pro slovo a podmanivý hlas přivedly Bohdanovou také do rozhlasu. Za celoživotní mistrovství v dabingu (svůj hlas propůjčila mimo jiné Marilyn Monroe coby Sugar ve filmové klasice Někdo to rád horké) získala prestižní cenu Františka Filipovského v roce 1997.
Kolegové na ni vzpomínají jako na velkou dámu a nadanou malířku
„Vzpomínám si na českou premiéru hry Gin Game, která se hraje v Divadle Na Jezerce a v Divadle Mana. Ve Viole se hrála poprvé a Josef Somr i Blanka Bohdanová se do svých rolí zamilovali a právem za ně byli oceněni cenou Thálie. Do Violy se paní Bohdanová později vrátila jako malířka výstavou a jak připomněla, malířství pro ni bylo svobodnější než herectví a ráda k němu utíkala. Bohužel se nedočkala pražské premiéry básnické povídky Robinsoba Jefferse Hřebec grošák, v níž ve Viole vystoupí její vnučka Alžběta Bohdanová,“ řekl ČTK bývalý ředitel Divadla Viola Robert Tamchyna.
Režisérka inscenace Gin Game Lída Engelová na Bohdanovou vzpomíná jako na jednu z posledních velkých dam českého divadla. „Byla to nesmírně pracovitá, talentovaná, ale hlavně noblesní dáma, která měla ženský půvab. Na její malířskou část umělecké kariéry jsem se dívala s velmi velkým respektem,“ prohlásila.
Také herec a ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer bude na Bohdanou podle svých slov vzpomínat jako na ženu dvou uměleckých životů - hereckého a malířského. „Nebyli jsme spolu ve stejném divadle, ale setkali jsme se v seriálu Život na zámku. Je mi to hrozně líto, byla pro mě jednou z mimořádně noblesních dam,“ sdělil.
Generální ředitel Národního divadla Jan Burian v Bohdanové viděl silnou uměleckou osobnost, která si dokázala najít svou cestu nejen jako osobitá herečka, ale i jako originální výtvarnice a spisovatelka. „Vynikala ve ztvárňování rozporuplných postav se smyslem pro humor a nadhled,“ podotkl.