Praha – Dnes, zhruba čtrnáct dní před svými 88. narozeninami, zemřel legendární český divadelní režisér Otomar Krejča. Jeho jméno je spojeno s více než osmdesáti inscenacemi, z nichž přes polovinu vytvořil v zahraničí. Režijní věhlas získal především během svého působení v Divadle za branou, které v 60. letech založil, a také v Národním divadle. Legendární divadelník, známý svou paličatostí a dramaturgickou odvahou, ztvárnil také desítky divadelních a filmových rolí. Česká televize připomene osobnost Otomara Krejči v sobotu 7. listopadu biografickým pořadem GEN (21:15 na ČT2).
Otomar Krejča se narodil 23. listopadu na Pelhřimovsku. Divadlo začal hrát po maturitě a po skončení války se mu věnoval i teoreticky, když začal studovat na Filozofické fakultě UK divadelní vědu. Poté byl členem dvou významných pražských scén – Divadla E. F. Buriana a Divadla na Vinohradech. Když byl z Vinohrad odstraněn režimem Jiří Frejka, kterého Krejča pokládal za svého učitele, odešel i on.
V roce 1951 nastoupil do Národního divadla, kde působil postupně jako herec, šéf činohry a také režisér. „Krejča jako vedoucí činohry dokázal vedle sebe podporovat osobnost jiného velkého režiséra Alfréda Radoka. Nebyla mezi nimi žádná řevnivost. Krejča byl velkorysý člověk, který vedle sebe dokázal snést i režiséra jiné mentality,“ doplnil teatrolog Vladimír Just.
Řekli o Otomaru Krejčovi
Vlasta Chramostová: Byl vynikající herec, na to dneska už tolik nevzpomíná. Otomar byl fenomenální a na konci 60. let, kdy začalo být ovzduší takové uvolněnější, tak dělal divadlo, jak on si ho představoval.
Jan Kačer: Otomar Krejča byl velikán. V době, kdy jsme na přelomu 50. a 60. let byli na škole, byl pro nás velikánským soupeřem. Tím myslím někoho, od koho jsme se odráželi, koho jsme obdivovali a zároveň jsme ho chtěli nějakým způsobem překonat. Ale vždycky jsme viděli tu ohromnou horu práce a úsilí.
V roce 1966 zlatou kapličku opustil, aby mohl pracovat v Divadle za branou, které v roce 1965 založil společně s Karlem Krausem, Josefem Topolem, Marií Tomášovou a Janem Třískou. Z Národního odešel částečně také ze solidarity s Krausem, který byl z funkce dramaturga z politických důvodů na začátku 60. let propuštěn. Založení Divadla za branou se v divadelním světě řadí mezi největší počiny poválečné kultury. Odchod Otomara Krejči z Národního divadla do nejistých vod autorského projektu si žádal velkou míru odvahy a také tvůrčího nasazení.
Následující inscenace však tento odvážný počin potvrdily. Skoro všechna představení, která v letech 1965 až 1972 v tomto divadle vznikla, se zapsala do divadelní kroniky zlatým písmem, ať už to byly hry A. P. Čechova (Tři sestry, Racek, Ivanov), antické tragédie (Sofoklés: Oidipús-Antigone), renesanční (Musset: Lorenzaccio) nebo legendární (Kočka na kolejích).
Likvidace Divadla za branou v roce 1972 byla nejdrastičtějším zásahem normalizačního režimu proti autonomní české kultuře, který vyvolal silnou - ovšem marnou - vlnu protestů mezinárodní kulturní obce. „Zákazat Divadlo za branou, navzdory protestům světových celebrit, jako byl Friedrich Dürrenmatt, Arthur Miller nebo Ingmar Bergman, bylo něco neuvěřitelného, protože to divadlo nebylo prvoplánově politické, ale hrálo pravdu o člověku, o lidských vztazích, o společnosti,“ domnívá se Vladimír Just.
„Ale paradoxně to Krejčovi umožnilo se více realizovat ve světě,“ dodává. Krejča následně režíroval v Divadle S. K. Neumanna a působil i v zahraničních divadlech – na Kubě, v Belgii, Rakousku či ve Švédsku.
Začátkem roku 1996 se po třiceti letech vrátil opět do Národního divadla, jako režisér činohry zde pracoval dva roky. "S tím je spojena určitá hořkost. Krejča nastudoval výbornou inscenaci Fausta a předpokládal jsem, že završí svou kariéru v Národním divadle, kam patřil. Považuji za velký hřích, že mu nebyla umožněna kontinuální práce v posledních desetiletích jeho života," upozorňuje Just.
Za své divadelní působení byl Krejča mnohokrát oceněn – například v roce 1998 medailí Za zásluhy, Zvláštní cenou kolegia na cenách Thálie 2000 nebo Cenou ministerstva kultury, kterou v roce 2004 obdržel za zásadní přínos české divadelní kultuře.
- Otomar Krejča při 40. výročí Divadla za branou autor: René Volfík, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1221/122025.jpg
- Jiří Sovák, Otomar Krejča a Vladimír Menšík (zleva) zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1220/121973.jpg
- Otomar Krejča jako Don Juan (1957) autor: Jaromír Svoboda, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1220/121963.jpg
