Zemřel J. D. Salinger, autor „bible americké mládeže“

New York - Americký spisovatel Jerome David Salinger, autor románu Kdo chytá v žitě, dnes ve věku 91 let zemřel. Podle prohlášení svého syna skonal ve svém domově v New Hampshire, kde řadu let sám žil. Poustevnický život dal vzniknout salingerovskému mýtu, který založil úspěch Salingerova jediného románu, jenž se stal biblí americké mládeže 50. let minulého století a dodnes je oblíbený po celém světě.

Salinger se narodil (1. ledna 1919) na newyorském Manhattanu v židovské rodině prodavače košer šunky. Literární nadání projevoval už na škole, účinkoval v několika divadelních hrách a také psal povídky „pod přikrývkou, v noci, za pomoci baterky“. Některé vyšly ve školním časopise.

Ježíš, on má fantastický talent

Více se k literatuře dostal v roce 1939, kdy navštěvoval večerní kurzy tvůrčího psaní na Columbia University. Jeho učitelem byl dlouholetý editor časopisu Story Whit Burnett. Všiml si Selingerova talentu a na jaře 1940 mu otiskl ve Story první povídku nazvanou Mladí lidé, pojednávající o několika lidech bez životního cíle.

Salinger vydal ještě několik dalších povídek, než byl několik měsíců poté, co Spojené státy na jaře 1942 vstoupily do druhé světové války, naverbován do armády. Během bojů se setkal s Ernestem Hemingwayem, který pracoval jako válečný dopisovatel v Paříži. „Ježíši, on má teda fantastický talent,“ prohlásil prý Hemingway o svém americkém kolegovi. Salinger Hemingwayovi v jednom z poválečných odpisů napsal, že jejich setkání pro něho bylo tou nejlepší vzpomínkou na válku.

Salinger utíkal před „žitem“

V roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. A v roce 1951 vyšel román, který Salingera zapsal do literární síně slávy – Kdo chytá v žitě. Svět dospívajícího Holdena Caufielda okouzlil čtenáře svou bezprostředností, odporem k duchovně vyprázdněnému světu dospělých i černým humorem. Hlavním tématem se stala silná, přesto však jemná duše nevyrovnaného adolescenta.

„Je je třeba vzít v úvahu situaci, která ve Spojených státech panovala po druhé světové válce. Kontrast mezi hroznými zkušenostmi těch, kteří se války účastnili, a obrovskou konzumní společností, která se v Americe rozvíjela,“ říká k úspěchu knihy amerikanista Richard Olehla. 

Veřejnému zájmu, který „žito“ vyvolalo, Salinger utíkal. Stal se samotářským a pro mnohé podivínským, když svůj dům před veřejností a novináři proměnil téměř v pevnost. Tradovalo se o něm, že vstává v pět nebo v šest hodin a v malém betonovém bunkru s průhlednou střechou u psacího stroje tráví patnáctihodinový pracovní den.

Poslední povídky vydal Salinger v roce 1965 a od roku 1980 se vyhýbal i kontaktu s médii. Pozornost na sebe upoutal ale v roce 2009, když u federálního soudu podal žalobu proti autorovi díla údajně odvozeného z jeho Kdo chytá v žitě. Soud vydání knihy pozastavil.

  • Jerome David Salinger zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1392/139183.jpg
  • J. D. Salinger: Kdo chytá v žitě zdroj: Knižní klub http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1392/139181.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...