Americký herec Gene Hackman a jeho manželka Betsy Arakawaová byli nalezeni mrtví ve svém domě v americkém státě Nové Mexiko. Častý představitel tvrdohlavých chlápků Hackman byl oceněn Oscarem za filmy Francouzská spojka a Nesmiřitelní.
Zemřel herec Gene Hackman
2 minuty
Události: Zemřel Gene Hackman
O smrti Genea Hackmana a jeho ženy, klavíristky Betsy Arakawaové, informoval web Santa Fe New Mexican. Ten citoval šerifa okresu Santa Fe Adana Mendozu, podle nějž manželé zemřeli spolu se svým psem a nic bezprostředně nenasvědčuje tomu, že by šlo o cizí zavinění. Hackmanovi bylo devadesát pět let, jeho žena byla o tři dekády mladší.
Přesná příčina smrti nebyla ještě podle policie stanovena. „Chci ujistit komunitu a okolí, že nikomu nehrozí bezprostřední nebezpečí,“ dodal šerif.
Soukromý život se Gene Hackman snažil držet mimo pomyslná světla reflektorů. Betsy Arakawaová byla jeho druhou ženou, z prvního manželství měl tři děti. „Stal jsem se hercem, ne hvězdou. Byl jsem naučený, abych hrál role, ne abych se zabýval slávou, agenty, právníky a tiskem,“ prohlásil.
Gene Hackman a jeho manželka Betsy Arakawaová (2003)
Herec, který „nedokáže odvést špatnou práci“
Hackman býval často vybírán jako představitel svérázných a tvrdohlavých kladných hrdinů i chladnokrevných darebáků. „Nedokáže odvést špatnou práci. Každý režisér má jakýsi krátký seznam herců, se kterými by rád natáčel. Jsem si jistý, že Gene je na všech těchto seznamech,“ byl přesvědčený režisér Alan Parker. S Hackmanem se potkali na natáčení dramatu Hořící Mississippi podle skutečné události.
Hackman patřil do slavné generace amerických herců, která dlouhá desetiletí udávala tón v Hollywoodu. Překonal jakákoli omezení pouhou silou své osobnosti a stal se stejně rozpoznatelným a obdivovaným jako někteří jeho lépe placení současníci Robert De Niro či Al Pacino, píše o herci magazín Variety.
Bodoval působivými kreacemi ve velkých i malých rolích. Často kradl scény větším hvězdám, což předvedl po boku Meryl Streepové ve filmu Pohlednice z Hollywoodu. Jeho herecké schopnosti se někdy zdály větší než u známějších jmen, jak ukázal po boku Toma Cruise ve filmu Firma, upozorňuje dále Variety.
Gene Hackman ve filmu Krvavý příliv (1995)
„Nikdy neměl vzezření typické hollywoodské hvězdy, ať už pro klaďasy, nebo záporáky,“ míní filmový kritik Pavel Sladký. „Pro spoustu diváků a divaček je spojen s thrillery, zároveň je to herec, který ukázal svoji mnohostrannost v různých žánrech – od válečných filmů až po třeba sportovní. Ale westernová stopa, kterou za sebou nechal, je výraznou položkou v jeho filmografii,“ upřesnil.
Neradostné dětství
Eugene Alden Hackman se narodil 30. ledna 1930 v San Bernardinu v Kalifornii. Jeho rodina se několikrát přestěhovala, až zakotvila ve městě Danville ve státě Illinois, kde jeho otec působil jako tiskař. „Svou morální slabost skrýval za fyzickou sílu,“ vzpomínal později Hackman na otcovy výkyvy nálad.
Když mu bylo třináct, rodiče se rozvedli. Hackman později přiznal, že ho stíny z neradostného dětství pronásledovaly i v dospělosti. „Trpěl jsem komplexem chudého dítěte a chtěl jsem za každou cenu zbohatnout. Bral jsem cokoliv, jen když mi pořádně zaplatili,“ přiznal.
6 minut
Filmový kritik Pavel Sladký o Genu Hackmanovi
Od námořnictva k Oscarům
Střední škola ho příliš nezajímala, proto se dal k námořnictvu, kde sloužil pět let. Byl propuštěn poté, co si při motocyklové nehodě zlomil obě nohy. Poté krátce studoval žurnalistiku, přestěhoval se do New Yorku a živil se jako řidič kamionu, stěhovák či prodavač. Přihlásil se do hereckého kursu v kalifornské Pasadena Playhouse, kde potkal i jednoho ze svých největších přátel – Dustina Hoffmana. Patřil ale spíš mezi outsidery, kterým se velké šance na hvězdnou kariéru nedávaly.
Od roku 1958 se živil jako divadelní a televizní herec. Filmový debut si odbyl o tři roky později ve snímku Šílený pes Coll, ale výrazně na sebe upozornil teprve jako bývalý vězeň a fotograf Buck Barrow, bratr gangstera Clydea Barrowa, v legendárním filmu Bonnie a Clyde (1967). Za tuto roli byl nominován na Oscara, ale sošku nedostal. Podobná situace se opakovala také v případě snímku Nikdy jsem nezpíval svému otci.
Hrdina z Francouzské spojky, padouch ze Supermana
Oscara získal až za roli svérázného a sveřepého policisty Jimmyho „Pepka“ Doyla v krimifilmu Williama Friedkina Francouzská spojka: Štvanice (1971). V dalších letech si vysoko položenou laťku udržel ve filmech Strašák nebo v pokračování Francouzské spojky. Jeden ze svých nejlepších výkonů podal v roli samotářského odborníka na odposlouchávání Harryho Caula v psychologickém dramatu Francise Forda Coppoly Rozhovor.
Hackman přitom neodmítal ani role v komerčních projektech, zazářil například jako padouch Lex Luthor v Supermanovi.
Představitel Supermana Christopher Reeve spolu se svým filmovým protivníkem Genem Hackmanem (1978)
Mohl hrát v Přeletu či Mlčení jehňátek
Po úspěchu Francouzské spojky, která znamenala definitivní průlom v jeho kariéře, se objevil i v nepříliš dobře přijímaných filmech, zatímco údajně kvůli sporům o plat odmítl roli třeba ve Formanově Přeletu nad kukaččím hnízdem.
Během jeho kariéry mu unikly i další role ve filmech, které se staly klasikou. Ve snímku Absolvent měl hrát otce Dustina Hoffmana, už dokonce zkoušel, ale tvůrcům ve svých šestatřiceti letech přišel nakonec příliš mladý. Nahradil ho Murray Hamilton. Později Hackman odmítl ze zdravotních důvodů v thrilleru Mlčení jehňátek roli Hannibala Lectera, za niž pak získal Oscara Anthony Hopkins.
Na podzim 1977 se Hackman rozhodl, že zvolní hektické pracovní tempo: „Připadal jsem si jako na kolotoči, kde na sedačce přede mnou dřepí balík peněz. Chtěl jsem z toho kolotoče sesednout, ale nevěděl jsem jak,“ vysvětloval.
Ceny Oscar za film Francouzská spojka (1972), zleva: producent Philip D'Antoni, herec Gene Hackman, herečka Jane Fondová a režisér William Friedkin
Druhý Oscar za Nesmiřitelné
Další nominaci na Oscara získal za roli agenta FBI Ruperta Andersona v už zmíněném dramatu Hořící Mississippi (1988). Druhou zlatou sošku ale Hackmanovi zajistil až krutý šerif Bill Daggett z westernu Clinta Eastwooda Nesmiřitelní (1992).
Eastwood musel Hackmana chvíli přemlouvat. „Nechtěl jsem točit další film o násilí, už mě to nebaví, už jsem jich natočil spoustu,“ řekl prý režisérovi. Ten herci doporučil, ať si scénář přečte ještě jednou, aby pochopil, že Nesmiřitelní mohou být naopak prohlášením proti násilí a zabíjení.
Gene Hackman s Oscarem za film Nesmiřitelní
Hrál i v komerčně úspěšných thrillerech Krvavý příliv a Nepřítel státu, v justičním dramatu Porota a nebránil se ani komediím – za roli v bizarním snímku Taková normální rodinka (2001) získal dokonce Zlatý Glóbus. Komediální byl i příběh, který dal v roce 2004 Hackmanovi poslední hereckou příležitost před kamerou – ve snímku Starosti starosty hrál bývalého amerického prezidenta.
V roce 2008 se rozhodl odejít do hereckého důchodu, i když, jak sám podotkl, kvůli tomu nepořádal tiskovou konferenci. „„V posledních letech mi říkali, abych to neříkal, kdyby se náhodou objevila nějaká opravdu úžasná role, ale já už to opravdu nechci dělat,“ zdůraznil tehdy.
Odešel z Hollywoodu a usadil se v Novém Mexiku. Svou pozornost chtěl soustředit na psaní románů. Byl totiž také spisovatelem. Tři ze svých čtyř knih napsal s podmořským archeologem Danielem Lenihanem.
Gene Hackman, Will Smith a Jon Voight při premiéře filmu Nepřítel státu (1998)
Velký herec, vzpomínají na Hackmana kolegové
Reakce Hackmanových kolegů především vyzdvihují, že byl významnou hereckou osobností.
„Velký herec, inspirující a velkolepý ve své práci a komplexnosti,“ napsal o něm na sociálních sítích Francis Ford Coppola. Hackmana obsadil v sedmdesátých letech do thrilleru Rozhovor o bezpečnostním expertovi, který se při odposleších zaplete do labyrintu tajemství a vražd. Coppola dodal, že ztráta velkého umělce je vždy důvodem ke smutku i k oslavě. „Truchlím nad jeho ztrátou a zároveň oslavuji jeho existenci a přínos,“ vysvětlil.
V podobném duchu zní i slova herce George Takeiho, který se se zesnulým hercem potkal v roce 1990 při natáčení dramatu Nebezpečný útok. „Ztratili jsme jednoho z opravdových velikánů filmového plátna. Gene Hackman dokázal zahrát kohokoli a byl za tím cítit celý život. Dokázal být každým a nikým, vznešenou osobností nebo obyčejným Joem. Tak silný herec to byl. Bude nám chybět, ale jeho dílo bude žít navždy,“ míní.
Britský filmař Edgar Wright jednoduše sdílel Hackmanovu černobílou fotografii s vyjádřením: „Velikán.“
Americký herec Josh Brolin přiznal, že ho smrt Genea Hackmana a jeho manželky Betsy Arakawaové „zdrtila“. „Není mnoho těch, kteří si vždy šli svou vlastní cestou tak jako on,“ podotkl s tím, že zesnulý herec vždy patřil k jeho oblíbeným.
Valerie Perrineová, která ve filmech o Supermanovi hrála přítelkyni padoucha Luthora, označila svého někdejšího hereckého kolegu za „génia“ a jednoho „z největších herců stříbrného plátna“.
Antonio Banderas označil zprávu o Hackmanově smrti za „velmi smutný den pro celou filmovou rodinu“. Viola Davisová vyjmenovala své oblíbené tituly, v nichž Hackman hrál a působil „drsně a zároveň zranitelně“. „Milovala jsem tě ve všem! Rozhovor, Francouzská spojka, Dobrodružství Poseidonu, Nesmiřitelní,“ napsala.
Česká televize připomene zesnulého herce ve čtvrtek 27. února ve 21:50 na ČT art britským dokumentem Gene Hackman.
