Kde končí zdravé vlastenectví a nastupuje nenávist ke všemu cizímu? Téma nové hry Jana Friče a Milana Šotka na Nové scéně Národního divadla. Jejich Zbyhoň! vychází z rukopisů objevených příhodně během národního obrození.
Nezvyklé české jméno Zbyhoň jako první pravděpodobně použil Václav Kliment Klicpera, objevuje se ovšem i v básni z rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Právě okolo nich se celá inscenace točí. Neřeší jejich pravost, ale otázku zneužití: Co by se stalo, kdyby se s rukopisy začalo nakládat fanaticky a byly by brány jako základ ryzího češství?
„Je to komedie, ale dost hořká,“ podotýká k inscenaci herec Filip Rajmont. Zbyhoň! chce zároveň připomenout literární kvalitu obou rukopisů, na niž se často zapomíná. „Jsou psány nádherně smyšlenou češtinou na úrovni Morgensterna,“ domnívá se jeden z autorů hry Milan Šotek.
Rukopisy zaměstnaly historiky na mnoho let. Obecně je zastáván názor, že se jedná o falza. Přesto neodmyslitelně patří jak k národnímu obrození, tak k Národnímu divadlu. „Je celé vyzdobené výjevy právě z rukopisů, takže není náhoda, že o nich hrajeme,“ upozornil režisér Jan Frič.
Zbyhoň! vznikl kolektivní improvizací jen na základě vymyšlené osy příběhu. Na Nové scéně měla autorská inscenace o českých nepravostech premiéru 17. a 18. května.
