Praha – Expozice v Městské knihovně ukazuje jednotlivé práce i společné projekty skupiny Zaostalí, která vznikla z podnětu uměleckých zkušeností z avantgardní éry 60. a 70. let spolu s odporem vůči konzumní kultuře.
„Zaostalí, to jsou zasloužilí veteráni naší výtvarné scény, kteří se spojili, aby ukázali, že v současném umění je možné používat takové hodnoty a postupy, které jsou vlastně tradiční, jako je například monumentalita nebo iluzionismus,“ přibližuje práci skupiny autor koncepce výstavy Petr Wittlich.
Výstava pod názvem Zaostalí forever ukazuje starší práce i současnou tvorbu svých členů; ti v devadesátých letech zaujali pozornost veřejnosti především netradičními instalacemi. Například v pražském Mánesu ze svých děl vzniklých ještě za totality vytvořili společný projekt Obětiště, který měl vyjádřit přelomovost doby a politického systému.
Zdeněk Beran a Hugo Demartini provedli při příležitosti současné výstavy autorské prostorové instalace. Bedřich Dlouhý vedle monumentálního prostorového Autoportrétu II představuje i svá nejnovější díla. Část věnovaná tvorbě Pavla Nešlehy je retrospektivou jeho předčasně uzavřeného díla. Architekt Karel Kouba je zde představen souborem kreseb, vybraná reprodukovaná hudební díla Jana Klusáka tvoří všudypřítomnou akustickou složku celé výstavy. K výstavě vydalo nakladatelství Gallery výpravný katalog.
Členové skupiny Zaostalí působili od počátku devadesátých let také jako pedagogové na Akademii výtvarných umění a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze - svou tvorbou tak významně ovlivnili současnou uměleckou generaci.
