Předměty z Orientu vozili do meziválečného Československa cestovatelé a badatelé, ale zároveň bylo území Blízkého i Dálného východu jedním z odbytišť pro tuzemský export. Československo v Orientu a Orient v Československu za první republiky představuje pod tímto názvem výstava Akademie věd ČR.
Z meziválečného Československa mířili do Orientu badatelé, zbraně i bižuterie
12 minut
Výstava mapuje vztahy Československa a Orientu
Při pronikání do Orientu v první polovině dvacátého století šly ruku v ruce kulturní a hospodářské vztahy. Nová republika si musela v Orientu vytvořit svoje zastupitelské úřady.
Poznávání exotických zemí se za první republiky odráželo ve výtvarném umění i v literární tvorbě, daleká území popisovaly novinové a časopisecké články, vědecké i populární monografie, objasňovaly je přednášky. K popularizaci přispělo na začátku dvacátých let objevení hrobky faraona Tutanchamona, které vyvolalo podle spoluautorky výstavy Adély Jůnové Mackové egyptománii.
A naopak – do Orientu mířil československý export. Silným exportním artiklem pro Orient se v meziválečném Československu staly zbraně. „Především pěchotní zbraně, tanky, děla a houfnice ze Zbrojovky Brno, ČKD a Škodových závodů, jež se dokázaly postavit německému či britskému exportu,“ upřesnila Adéla Jůnová Macková.
Na východní trhy mířily ale také náklady cukru, textilní zboží či jablonecká bižuterie, byť byly ve třicátých letech postupně vytlačovány japonským a sovětským zbožím.
Z výstavy Československo v Orientu – Orient v Československu
Náramky i cukrovar
Například významným vývozním artiklem z Jablonce nad Nisou do Indie a Pákistánu byly už od druhé poloviny devatenáctého století ze skla vyráběné bangle. „Exoticky znějící název bangle označuje uzavřené párové kruhové náramky hinduistických žen. Jednalo se o symbol života a pevnosti manželství,“ osvětlila Adéla Jůnová Macková.
Bangle jsou k vidění i na výstavě, stejně jako třeba ukázky fezů, pokrývek hlavy typických pro Turecko, kam putovaly už v dobách Rakouska z jihočeských Strakonic. Vyvážely se také krabičky na egyptské cigarety. A nezůstávalo jen u věcí, z Československa jezdili do Orientu i odborníci mimo jiné ze Škodových závodů, aby pomáhali stavět cukrovary, obilná sila či cementárnu.
„Dovoz“ z Orientu naopak zastupují archeologické nálezy z Horního Egypta, odkud je do Československa dovezl mezi válkami egyptolog František Lexa. Zásluhu na sbírkách Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur má lékařka Vlasta Kálalová Di-Lotti, kterou zájem o tropické choroby zavedl až do Bagdádu. Do českého muzea se díky ní dostaly irácké šperky či oděvy.
Českoslovenští orientalisté objevili palác i rozluštili písmo
Zájem o Orient napomohl ve dvacátých a třicátých letech v Československu k etablování orientalistických studií. Kromě už zmíněného zakladatele moderní české egyptologie Františka Lexy sehrál významnou roli Bedřich Hrozný, jenž se zapsal rozluštěním chetitského jazyka, či biblista a orientalista Alois Musil. Ve vědeckém světě rezonoval jeho objev pouštního paláce Kusejr Amra v dnešním Jordánsku.
Právě Musil chtěl, aby orientalisté působili v Orientu zároveň jako hospodářští zpravodajci. Zásluhu na širokém povědomí o Dálném i Blízkém východě měla rovněž početná komunita cestovatelů, dobové pozvánky na jejich přednášky jsou také součástí výstavy, stejně jako tehdejší vybavení na cesty a archivní dokumentární filmy.
„Významným mužem v pozadí jak pro kulturní, tak hospodářské pronikání do Orientu byl prezident Masaryk, zasadil se také o finanční zázemí pro československé orientalisty,“ připomíná další osobnost Adéla Jůnová Macková.
Vyvrcholením snah o poznávání exotických zemí byl vznik Orientálního ústavu v roce 1922, výstava je součástí stoletého výročí existence této instituce. Přístupná je v Galerii věd a umění v sídle Akademie věd ČR do 6. listopadu, a to zdarma.
