Vtip, eleganci a nadhled oceňovali kolegové na herečce Květě Fialové, která v úterý ve věku 88 let podlehla dlouhotrvající nemoci.
Josef Kubáník, herec Slováckého divadla: „Vytvořili jsme spolu tři inscenace, za postavu Maude ve hře Harold a Maud dostala paní Fialová Thálii, poté jsme spolu dělali ještě krásný dojemný příběh Oskar a růžová paní a v závěru Popel a pálenka. Paní Fialová byla nesmírná osobnost, profesionálka, říkala, že když nemůže v noci spát, tak si opakuje texty. Byla ze staré školy, pro kterou divadlo bylo všechno.“
Petr Svojtka, režisér Městských divadel pražských: „Květa Fialová byla neuvěřitelná osobnost, kterou jsem měl to štěstí potkat, která mě zasáhla i svým životním přístupem a nadhledem. Vždycky říkala, že v životě jsou nejdůležitější tři věci – přijmout, poděkovat a zvládnout. A nekecat jim do toho tam nahoře, protože oni vědí, proč to tak dělají.“
Jiřina Bohdalová, herečka: „Krásná ženská, která milovala divadlo. Když jsem se dozvěděla, že odešla, vytanulo mi na mysli, jak ji přijímal Jan Werich. Prý se jí zeptal: Zpíváte? A ona řekla: Nie. Len tak kokrhám. A jemu se to tak líbilo, že ji přijal.“
Alena Činčerová, dokumentaristka cyklu Neobyčejné životy: „Tolik šarmu a elegance měl málokdo.“
Karel Smyczek, režisér dílu s Květou Fialovou z cyklu Tajemství rodu: „Měla šarm, byla vzdělaná a osobitá. Říkala věty jinak, než by vás napadlo, že je možné je říct, dávala rolím to, co ne každý herec v sobě má. Když jsem se dozvěděl tu smutná zprávu, napadla mě jako první Tornado Lou, ale bez Lou. Protože Květa, když jí role sedla, tak byla teda velké tornádo. Jednou mi řekla: Už jsem tak stará, že si můžu dovolit říkat, co chci - což také někdy dělala.“
Libuše Švormová, herečka: „Květa byla součástí mého uměleckého i soukromého života. Byly role, v nichž vítězila už jenom tím, že se objevila na jevišti.“
