Výtvarné umění II: Čeští výtvarníci netahají za kratší konec

Jaké zajímavé výstavy jste mohli v roce 2012 vidět? Všechny vyjmenovat nelze, přečtěte si alespoň o těch, které padly do oka kritičce Marii Kohoutové. Její příspěvek je součástí ohlížení kulturní redakce webu ČT24 za kulturním děním roku 2012, především za tím povedenějším. Věnovat se budeme v příštích dnech ještě divadlu, hudbě, filmu a literatuře, odkazy na další „bilanční“ články zaostřené na výtvarné umění, najdete na konci textu Marie Kohoutové.

Letošní rok přinesl řadu pozoruhodných výstav a výstavních projektů. Jakkoli těžké je to posuzovat, protože není dostatečný časový odstup, poukázaly na směry a trendy výtvarného umění počátku nového tisíciletí, uvedly do českého prostředí zahraniční autorské osobnosti a vystavily ty české mezinárodnímu srovnání. A v tomto srovnání čeští výtvarní umělci rozhodně netahají za kratší konec.

Schopnost výtvarného díla oslovit diváka je vždy kombinací mnoha faktorů; prýští ze síly talentu umělce a jeho schopnosti převést své vize a nápady do podoby konkrétního díla, sebekritického pohledu na vlastní práci a nutného odstupu, který, má-li autor štěstí, mu zajistí výborný kurátor nebo galerista. Pokud je ale dílo přivedeno na svět předčasně, je nevyzrálé nebo bezradné a samo v sobě nejasné, pak mu nepomůže ani sebelepší kurátor či galerista.

Takovým příkladem může být projekt Cesta viditelna fotografa a pedagoga z École Supérieure d'Arte de Grenoble Erica Hurtady, který představila od 15. 3. do 29. 4. 2012 Galerie Akademie múzických umění v Praze. Samotný nápad „zviditelnit neviditelné“ má výtvarné umění přímo v popisu práce, záleží ale na tom, jak ono zviditelnění probíhá. V případě vystavených prací Erica Hurtady se sešlo několik faktorů, které pochopení výstavy a autorova záměru příliš nepomohly – volba samotného, ne příliš přesvědčivého tématu, až na dvě tři výjimky v podstatě ploché fotografie a ne úplně jasná koncepce celku.

Veškerá tíha rozklíčovat tento velmi obtížně srozumitelný koncept pak byla na divákovi, který si musel vypomáhat akademickými a krkolomnými úvahami, o čem to tak asi vlastně je, takže vyšel z výstavy nikoli osvěžen, nýbrž udřen, a dalo mu dost práce, aby sám sebe přesvědčil, že „viděl“, co asi vlastně zas tak moc neviděl. Suma sumárum: aby výstava vyzněla alespoň tak, jak vyzněla, byla zásluha jejího organizátora a kurátora, jímž byla Katedra fotografie FAMU, která fotografiím a především konceptu samotnému vhodnou „adjustací“ dala víc, než v něm původně bylo. Mezi českými fotografy, ať už působí v jakémkoli žánru, tak málo srozumitelný projekt nenajdeme.

Shirana Shahbazi / z cyklu Květy, ovoce & portréty - Z výstavy Takže znova / Then Again v Galerii Rudolfinum
Zdroj: ČT24/Marie Kohoutová

O to větším potěšením jsou výstavy autorů, jejichž díla přirozeně disponují velkou vnitřní silou, jedinečností a zralostí talentu a osobitostí výtvarných prostředků, ať jsou z kteréhokoli koutu světa, protože talent je vždycky vzácný.

Mohli jsme se seznámit s pracemi zahraničních umělců působících nebo vystavujících v Čechách nebo Čechů, které osud zavál do cizích krajin. Tak především František Kupka, jehož výstava Cesta k Amorfě (30. 11. 2012 – 3. 3. 2013, NG v Praze), je jedním z nejvýraznějších výstavních počinů letošního roku, nebo Shirana Shahbazi, íránská fotografka působící v Curychu (Takže znova / Then Again; 22. 3. – 3. 6. 2012, Galerie Rudolfinum – malá galerie).

Zprávou o stavu světa mohly být například tyto výstavy: poněkud drastická Tíha i lehkost / Latinskoamerická fotografie na pomezí humanismu a násilí (19. 1. – 10. 3. 2012, Institut Cervantes v Praze) nebo ta o Starověrcích, zapomenutých blouznivcích z ruských stepí, které objevitelským způsobem zachytil Martin Wágner (Cesty Sibiří. Od pohoří Uralu po Čukotku, 8. 3. – 22. 4. 2012, Czech Photo Gallery, Praha).

Pokud platí tvrzení, že dílo je chytřejší než jeho autor, pak vítaným odstupem a zrcadlem pro autora a naše vlastní pinožení na světě vezdejším jsou bytosti a postavičky, které sice tito autoři sami stvořili, ale ty se pak jaksi vymkly a začaly žít vlastním, trochu poťouchlým životem.

Byly k vidění například na výstavě Josef Ryzec – lodě, dřeváci, ptáci a jiné příběhy (5.–28. 10. 2012, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy) a především na skvostné výstavě 11 světů – současná česká ilustrace pro děti (28. 11. 2012 – 24. 2. 2013, Muzeum hlavního města Prahy). Tyto příšerky nás bedlivě pozorují, vládnou velkou výmluvností a rozhovory s nimi na zmíněných výstavách byly plodné a naplňující po všech stránkách. Proto je dobře, že je autoři vzali mezi nás.

CO NÁS ZAUJALO V KULTUŘE 2012: Přečtěte si i dva předcházející příspěvky Josefa Vomáčky taktéž k výtvarnému umění. Kritiku jednoho nepovedeného zásahu Benzinová pumpa ze 70. let na pražských Hradčanech a lehké srovnání pražských galerií Galerie hl. m. Prahy ukazuje záda Národní galerii.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
před 3 hhodinami

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
před 18 hhodinami

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
před 22 hhodinami

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
včera v 08:00

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026

Hřebejk točí pro ČT Jobovku

Jan Hřebejk režíruje pro Českou televizi nový seriál Jobovka. Pojednává o rodinných vtazích, ústřední manželský pár hrají Marika Šoposká a Jiří Havelka. Natáčí se na západě Čech v Plzeňském kraji.
23. 6. 2026

Všechny Kunderovy francouzské romány už vyšly česky, jako poslední Pomalost

V brněnském nakladatelství Atlantis vyšel román Milana Kundery Pomalost, původně napsaný ve francouzštině. Všechny Kunderovy romány jsou tak již dostupné v českém jazyce.
23. 6. 2026
Načítání...