Výtvarné umění II: Čeští výtvarníci netahají za kratší konec

Jaké zajímavé výstavy jste mohli v roce 2012 vidět? Všechny vyjmenovat nelze, přečtěte si alespoň o těch, které padly do oka kritičce Marii Kohoutové. Její příspěvek je součástí ohlížení kulturní redakce webu ČT24 za kulturním děním roku 2012, především za tím povedenějším. Věnovat se budeme v příštích dnech ještě divadlu, hudbě, filmu a literatuře, odkazy na další „bilanční“ články zaostřené na výtvarné umění, najdete na konci textu Marie Kohoutové.

Letošní rok přinesl řadu pozoruhodných výstav a výstavních projektů. Jakkoli těžké je to posuzovat, protože není dostatečný časový odstup, poukázaly na směry a trendy výtvarného umění počátku nového tisíciletí, uvedly do českého prostředí zahraniční autorské osobnosti a vystavily ty české mezinárodnímu srovnání. A v tomto srovnání čeští výtvarní umělci rozhodně netahají za kratší konec.

Schopnost výtvarného díla oslovit diváka je vždy kombinací mnoha faktorů; prýští ze síly talentu umělce a jeho schopnosti převést své vize a nápady do podoby konkrétního díla, sebekritického pohledu na vlastní práci a nutného odstupu, který, má-li autor štěstí, mu zajistí výborný kurátor nebo galerista. Pokud je ale dílo přivedeno na svět předčasně, je nevyzrálé nebo bezradné a samo v sobě nejasné, pak mu nepomůže ani sebelepší kurátor či galerista.

Takovým příkladem může být projekt Cesta viditelna fotografa a pedagoga z École Supérieure d'Arte de Grenoble Erica Hurtady, který představila od 15. 3. do 29. 4. 2012 Galerie Akademie múzických umění v Praze. Samotný nápad „zviditelnit neviditelné“ má výtvarné umění přímo v popisu práce, záleží ale na tom, jak ono zviditelnění probíhá. V případě vystavených prací Erica Hurtady se sešlo několik faktorů, které pochopení výstavy a autorova záměru příliš nepomohly – volba samotného, ne příliš přesvědčivého tématu, až na dvě tři výjimky v podstatě ploché fotografie a ne úplně jasná koncepce celku.

Veškerá tíha rozklíčovat tento velmi obtížně srozumitelný koncept pak byla na divákovi, který si musel vypomáhat akademickými a krkolomnými úvahami, o čem to tak asi vlastně je, takže vyšel z výstavy nikoli osvěžen, nýbrž udřen, a dalo mu dost práce, aby sám sebe přesvědčil, že „viděl“, co asi vlastně zas tak moc neviděl. Suma sumárum: aby výstava vyzněla alespoň tak, jak vyzněla, byla zásluha jejího organizátora a kurátora, jímž byla Katedra fotografie FAMU, která fotografiím a především konceptu samotnému vhodnou „adjustací“ dala víc, než v něm původně bylo. Mezi českými fotografy, ať už působí v jakémkoli žánru, tak málo srozumitelný projekt nenajdeme.

Shirana Shahbazi / z cyklu Květy, ovoce & portréty - Z výstavy Takže znova / Then Again v Galerii Rudolfinum
Zdroj: ČT24/Marie Kohoutová

O to větším potěšením jsou výstavy autorů, jejichž díla přirozeně disponují velkou vnitřní silou, jedinečností a zralostí talentu a osobitostí výtvarných prostředků, ať jsou z kteréhokoli koutu světa, protože talent je vždycky vzácný.

Mohli jsme se seznámit s pracemi zahraničních umělců působících nebo vystavujících v Čechách nebo Čechů, které osud zavál do cizích krajin. Tak především František Kupka, jehož výstava Cesta k Amorfě (30. 11. 2012 – 3. 3. 2013, NG v Praze), je jedním z nejvýraznějších výstavních počinů letošního roku, nebo Shirana Shahbazi, íránská fotografka působící v Curychu (Takže znova / Then Again; 22. 3. – 3. 6. 2012, Galerie Rudolfinum – malá galerie).

Zprávou o stavu světa mohly být například tyto výstavy: poněkud drastická Tíha i lehkost / Latinskoamerická fotografie na pomezí humanismu a násilí (19. 1. – 10. 3. 2012, Institut Cervantes v Praze) nebo ta o Starověrcích, zapomenutých blouznivcích z ruských stepí, které objevitelským způsobem zachytil Martin Wágner (Cesty Sibiří. Od pohoří Uralu po Čukotku, 8. 3. – 22. 4. 2012, Czech Photo Gallery, Praha).

Pokud platí tvrzení, že dílo je chytřejší než jeho autor, pak vítaným odstupem a zrcadlem pro autora a naše vlastní pinožení na světě vezdejším jsou bytosti a postavičky, které sice tito autoři sami stvořili, ale ty se pak jaksi vymkly a začaly žít vlastním, trochu poťouchlým životem.

Byly k vidění například na výstavě Josef Ryzec – lodě, dřeváci, ptáci a jiné příběhy (5.–28. 10. 2012, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy) a především na skvostné výstavě 11 světů – současná česká ilustrace pro děti (28. 11. 2012 – 24. 2. 2013, Muzeum hlavního města Prahy). Tyto příšerky nás bedlivě pozorují, vládnou velkou výmluvností a rozhovory s nimi na zmíněných výstavách byly plodné a naplňující po všech stránkách. Proto je dobře, že je autoři vzali mezi nás.

CO NÁS ZAUJALO V KULTUŘE 2012: Přečtěte si i dva předcházející příspěvky Josefa Vomáčky taktéž k výtvarnému umění. Kritiku jednoho nepovedeného zásahu Benzinová pumpa ze 70. let na pražských Hradčanech a lehké srovnání pražských galerií Galerie hl. m. Prahy ukazuje záda Národní galerii.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
před 11 hhodinami

Alright, alright, alright. McConaughey má kvůli AI ochrannou známku na svůj obličej

Matthew McConaughey si nechal zaregistrovat záběry z filmu Omámení a zmatení se svou podobou a hlasem jako ochrannou známku. Hvězda snímku Interstellar či krimi seriálu Temný případ tak bojuje proti zneužití svého obličeje umělou inteligencí, píše Wall Street Journal. Podle všeho jako vůbec první herec.
před 15 hhodinami

I v Ostravě zůstává Idiot obrazem společnosti

Jeviště Národního divadla moravskoslezského patří knížeti Myškinovi, hlavnímu hrdinovi románu Idiot od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová jevištní dramatizace vznikla přímo pro ostravskou scénu.
15. 1. 2026

Kulturní zpráva o Grónsku: Audiokniha Cit slečny Smilly pro sníh nebo seriál Vláda

Beletrie, audioknihy i seriál dávají českým čtenářům a divákům možnost, jak se seznámit s příběhy z Grónska. Včetně koloniální minulosti, která se odráží i v kultuře a o níž se v současné době znovu mluví v souvislosti se zájmem amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zemi získat.
15. 1. 2026

Zoe Saldanaová se stala díky Avataru nejvýdělečnější herečkou

Scarlett Johanssonová dokralovala, prvenství mezi nejvýdělečnějšími herečkami zaujala Zoe Saldanaová. A to díky třetímu pokračování série Avatar, která sama láme kasovní rekordy.
15. 1. 2026

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
15. 1. 2026

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026
Načítání...