Praha - Operní pěvkyně Soňa Červená dnes pokřtila závěrečný díl trilogie dosud nepublikované korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Třetí svazek korespondence tvůrců Osvobozeného divadla, uložené v Gotliebově archivu v Bostonu, obsahuje vzájemné listy z let 1969 až 1980. Spolu s předchozími díly věnujícími se letům 1945-1962 a 1963-1969 přináší ediční projekt nakladatelství Akropolis téměř 1400 stran textů dokladujících jejich hluboký vztah a tvůrčí potenciál.
Dopisy jazykových mistrů
Teatrolog Vladimír Just:
„Jsou to texty psané ne zcela lidovým jazykem o záležitostech divadelních, estetických či politologicko-historických. Jde o dějiny 20. století v kostce, převyprávěné dvěma klauny.“
Cesty Voskovce (1905-1981) a Wericha (1905-1980) se po únoru 1948 rozdělily, oba poté stále toužili po setkání i po spolupráci ve filmu i na divadelním jevišti. Dopisy považovali za součást svých literárních plánů a počítali s jejich pozdějším publikováním. I když oba mistrně vládli českým jazykem, nepsali vždy standardní spisovnou češtinou. S jazykem si pohrávali, odhalovali jeho směšné stránky, vytvářeli nová slova a míchali hovorovost s archaismy.
Podle editora Ladislava Matějky korespondenci posledních deseti let jejich života poznamenaly především Werichovy časté nemoci a potíže s prací. Werichovi takřka celé poslední desetiletí nebylo dovoleno hrát a publikovat a Voskovec trpěl v téže době důsledky hospodářské krize ve Spojených státech.
Voskovcův autobiografický pokus
Dopisy vrhající nevšední světlo na normalizační léta v tehdejším Československu doplňují některé další dokumenty z Voskovcovy pozůstalosti. Především je uveřejněn jeho pokus o autobiografii, zmiňovaný někdy pod názvem Stín svobody, pod nímž byl kdysi publikován v Tigridově Svědectví. Matějka ji konfrontoval s úředním zápisem z výslechů, jimž byl Voskovec podroben v letech 1950 až 1951, kdy byl 11 měsíců internován na imigračním ostrově Ellis.
První obsáhlý svazek vyšel loni v únoru a zahrnul dopisy z let 1945 až 1962. Druhý díl se zaměřil na listy, které přes oceán putovaly v letech 1963 až 1969, tedy v době tání po studené válce a především za Pražského jara 1968. Tehdy jich přibývalo, avšak z obsahu je jasné, že se jich spousta nezachovala ani v curyšském archivu Werichovy vnučky.
Co bude s nahrávkami?
Zachovaly se také magnetofonové záznamy korespondence, podle Matějky by vydaly na zvláštní svazek. „Je toho fůra a má to jiný charakter. Jde o spontánní češtinu obou herců,“ řekl. Překážkou bylo, že za každou zvukovou kopii požadoval americký archiv poměrně velkou částku. „Teď se zdá, že bychom to mohli dostat zadarmo,“ dodal Matějka. Archivy podle něj obsahují i Voskovcovu korespondenci s Josefem Škvoreckým, Václavem Havlem a dalšími.
