Po jubilejní sezoně čeká Českou filharmonii nová práce. Do 121. sezony vstoupí se silnější sestavou dirigentů, tým pod vedením Jiřího Bělohlávka posílí ruský umělec Semjon Byčkov. Vedle něj povede první český orchestr dalších šest hostujících dirigentů. Generální ředitel filharmonie David Mareček, který byl hostem Událostí v kultuře, se nejvíce těší na provedení skladeb Oliviera Messiaena a Gustava Mahlera.
Jakou sezonu má filharmonie před sebou?
Máme před sebou sezonu nejubilejní, ale snažili jsme se, aby program nebyl o nic méně hodnotný a zajímavý, takže jedním slovem bych řekl, že máme před sebou sezonu pestrou.
Na jakého posluchače cílíte? Zazní kromě klasiky i soudobá hudba?
Nejlépe bych to přiblížil na našich dvou abonentních řadách. Řada A je zaměřená více do dvacátého století, tam uvedeme třeba Messiaenovu symfonii Turangalîla, Epos o Gilgamešovi od Bohuslava Martinů nebo relativní novinku, Pendereckého Concerto grosso pro tři violoncella. Vedle toho budou znít díla velmi klasická, Haydnovy, Mozartovy a Beethovenovy symfonie nebo symfonie Alberta Roussela a Dmitrije Šostakoviče.
Druhý cyklus B staví na tom, co je doménou České filharmonie, na hudbě vrcholného a pozdního romantismu, třeba Berliozova Fantastická s Jakubem Hrůšou, Mahlerova Pátá symfonie s Jiřím Bělohlávkem nebo Čajkovského symfonie Manfred se Semjonem Byčkovem. Vedle těch pozdních romantiků máme i řadu českých skladatelů, nezapomínáme na Dvořáka, Martinů, Janáčka a Miloslava Kabeláče.
Proč tak výrazně posilujete hostování dirigentů?
Se Semjonem Byčkovem, který je opravdu hvězdou mezinárodního kalibru, Česká filharmonie natáčí komplet symfonií a koncertů Petra Iljiče Čajkovského. Byčkov proto bude s orchestrem hodně pracovat. Jinak se držíme Jiřího Bělohlávka, který bude, jak doufáme, šéfdirigentem české filharmonie dalších šest let. Pokračujeme ve spolupráci s Jakubem Hrůšou, který je naším stálým dirigentem.
Mezi hostujícími dirigenty se objeví Američané David Robertson a David Zinman, Francouz Stéphane Deneve, známý Rakušan Manfred Honeck, který v Praze hostuje pravidelně, nebo Fin Sakari Oramo, šéf BBC Symphony Orchestra, což je orchestr, který dříve vedl právě Jiří Bělohlávek.
Zmínil jste některé zahraniční hosty. Co naopak vyvezete do zahraničí?
Do zahraničí vyvezeme, jak už to bývá, hlavně českou hudbu. Budeme ji hrát jednak daleko v Asii, na podzim nás čeká čínské turné, filharmonie zahraje dvakrát v Pekingu na prestižním Pekingském hudebním festivalu, ve čtyřech čínských městech, kde dosud nevystupovala, nebo v Šanghaji, kde je akusticky i vizuálně krásný sál.
Jinak se budeme pohybovat po Evropě, čekají nás letní festivaly, německý Rheingau, rakouský Grafenegg, Beethovenovy festivaly v německém Bonnu a polské Varšavě nebo festival v Drážďanech, kde budeme s Jiřím Bělohlávkem hrát Mou vlast. V prosinci nás pak čeká turné po Německu.
Co je osobně pro vás vrcholem 121. sezony?
To se těžko vybírá, protože program sestavujeme tak, abychom se těšili na každý koncert. Ale zkusím vybrat dva. Srdeční záležitostí je pro mne Messiaenova Turangalîla, protože byť je to moderní dílo dvacátého století, tak je to nesmírně krásná, bohatá a láskyplná hudba. A potom jsou to mahlerovské kreace Jiřího Bělohlávka, Píseň o zemi a Pátá symfonie.
