Dirigent Jiří Bělohlávek patří bezpochyby mezi nejvýznamnější české umělce současnosti. Stačí jmenovat pojmy ze světa klasické hudby, které tvoří mezníky jeho kariéry: Metropolitní opera, Carnegie Hall, Ceny Gramophone nebo Symfonický orchestr BBC. Současný šéfdirigent České filharmonie slaví ve středu 24. února sedmdesátiny.
Vrcholný diplomat české hudby Jiří Bělohlávek slaví sedmdesátiny
S filharmoniky, které v posledních letech vede, narozeniny oslavil už v polovině února ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfina. Na slavnostním koncertu zazněly skladby, které patří k jeho oblíbeným. Na večírku pak šéfdirigent obdržel od ministra kultury Daniela Hermana ocenění Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění).
Dirigování jako škola diplomacie
Už v květnu 2012 obdržel Řád britského impéria, který mu udělila královna Alžběta II. za „službu hudbě“. Od roku 2001 je také nositelem české medaile Za zásluhy. Bělohlávek je také prvním dirigentem, jemuž se po legendárním Herbertu von Karajanovi podařilo získat prestižní cenu Gramophone Award za orchestrální nahrávku ve dvou po sobě následujících letech (v roce 2012 za nahrávku symfonií Bohuslava Martinů a o rok později za nahrávku hudební básně Pohádka léta Josefa Suka).
GALERIE
Jiří Bělohlávek diriguje dívčí orchestr, 1960
Ve světě klasické hudby se prosadil kombinací přesnosti, náročnosti a nesmírného citu pro interpretace českých skladatelů. Jeho vedení zároveň vyjadřuje nelíčenou lásku k hudbě. Své představy o barvě zvuku dokáže muzikantům popsat do nejjemnějších nuancí.
Hudba je smysl mého života. Já dokonce pociťuju radost, i když si noty jenom čtu.
Je zároveň známý jako gentleman, který vždy zachovává dekorum a vyžívá se v pedantické přípravě. „Dirigování je vysoká škola diplomacie,“ tvrdí Bělohlávek. Sám o sobě říká, že je povahou introvert a povoláním absolutní extrovert. Podle něj „má mít dirigent dostatek pevnosti, aby uměl svou představu sdělit a vyžadovat, ale zároveň má mít i dostatek empatie, aby uměl reagovat na citlivou situaci, která může nastat“.
Návrat k České filharmonii
V posledních sezonách sklízí Bělohlávek s Českou filharmonií, kterou vede od září 2012, aplaus doma i na zahraničních turné. Vystupoval v nejslavnějších koncertních sálech, kromě toho orchestr pořídil ceněnou nahrávku všech Dvořákových symfonií a koncertů.
Česká filharmonie / Zahajovací koncert 120. sezony (zdroj: ČT24)
Českou filharmonii řídil už ve čtyřiadvaceti letech jako asistent tehdejšího šéfa Václava Neumanna, kterého si velmi vážil. Stálým dirigentem filharmoniků se stal v roce 1981 a funkci šéfdirigenta po Neumannovi převzal v roce 1990.
Po dvou letech spolupráce ho však spory donutily odejít. Část orchestru si odhlasovala jako nového šéfa Gerda Albrechta a Bělohlávek rezignoval. K tehdejší situaci se pak Bělohlávek vyjádřil roku 1996, kdy deníku Právo mimo jiné řekl, že z filharmonie „momentálně nevyzařuje duchovní jas, ta nejdůležitější kvalita, kterou má přinášet“. S filharmonií přesto nikdy nepřestal spolupracovat.
V čele Symfonického orchestru BBC
Bělohlávek již dlouhá desetiletí vystupuje s předními evropskými a americkými orchestry. Patří mezi ně například Symfonický orchestr BBC, Rotterdamská filharmonie, kde působí jako hlavní hostující dirigent, jako hostující dirigent řídil rovněž Berlínskou filharmonii, Newyorskou filharmonii, Orchestr lipského Gewandhausu, Bostonský symfonický orchestr, Vídeňské filharmoniky, Clevelandský orchestr a další.
Silný vztah má především k britské scéně. V čele Symfonického orchestru BBC, u kterého byl hlavním hostujícím dirigentem od roku 1995, řídil premiéry mnoha britských děl. V letech 2010 a 2012 se mu navíc dostalo výsady dirigovat závěrečný koncert londýnských Proms.
Nejhlubší vztah ho však poutá k hudbě českých skladatelů, zejména k dílu Dvořáka, Janáčka a Martinů. V roce 2004 zazářil s Janáčkovou Káťou Kabanovou na patrně nejvyšší operní metě na světě, tedy v newyorské Metropolitní opeře. V únoru 2007 se tam vrátil opět s Janáčkem, s Její pastorkyní, v březnu 2009 s Dvořákovou Rusalkou.
Začínal jako violoncellista
Pražský rodák Bělohlávek začínal jako violoncellista, ale záhy u něj převládlo dirigování. Už za studií na AMU, která dokončil v roce 1972, se stal finalistou Karajanovy dirigentské soutěže. Samostatně pak začínal u Státní filharmonie Brno. Od roku 1977 vedl 12 let Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a naplňoval svou vizi „vytvoření konkurenčního ansámblu výkonnostně srovnatelného s Českou filharmonií“.
Po dvouletém šéfování České filharmonii a nuceném odchodu vytvořil z mladých hudebníků v roce 1994 Pražskou komorní filharmonii, kterou vedl až do roku 2005. Od roku 1995 též vyučuje dirigování na HAMU, kde vychoval řadu výborných dirigentů mladší generace Jakuba Hrůšu, Tomáše Netopila nebo Tomáše Hanuse.
Nikoliv všechny záměry se zdařily. Kromě toho, že odešel z čela České filharmonie, odmítl v roce 1997 místo šéfa opery Národního divadla kvůli nesplnění dohodnutých podmínek, podobně v roce 2004 odešel z funkce designovaného uměleckého ředitele Slovenské filharmonie. Přesto se Jiří Bělohlávek stal světoznámou tváří nejlepší tradice české hudby.