Praha - Významný český spisovatel Jaroslav Hašek, který se narodil 30. dubna 1883, pro Čechy stvořil legednární postavu vojáka Švejka, byl však autorem mnoha povídek a byl známý také svým bohémským způsobem života. V krátkém rozhovoru pro ČT24 ho připomněl literární historik Radko Pytlík.
Šel pro chleba, ale vrátil se až za několik neděl. Asi tak by se dal charakterizovat uvolněný styl života českého literáta, který se narodil v Praze ve Školské ulici. Jednou doma, jednou venku. Podle Pytlíka byl Hašek ale jednoznačně výjimečný člověk, jenž nám dodnes „osvěžuje život“.
Psaním se začal živit už ve dvaceti letech. Jeho tíživá rodinná situace neumožňovala, než aby se o sebe začal Hašek starat sám - jeho otec záhy zemřel a matka byla slabá. Jeho kroky často vedly do putyk, kde vysedával a vstřebával historky a příběhy štamgastů, jimiž se nechal inspirovat v některých svých dílech.
Přesně za schopnost rozprávět s lidmi a vzít si od nich to nejdůležitější obdivoval Haška o několik let později kolega Bohumil Hrabal. Ten Haška zbožňoval a často se k němu přirovnával. Měl k němu blízko, z čehož můžeme usuzovat i podle Hrabalových literárních témat a obdobného smyslu pro humor - dal by se proto považovat za neformálního pokračovatele.
Dílo Osudy dobrého vojáka Švejka je dnes dílem téměř kontroverzním, které vzbouzí horlivé diskuse. Ale bezesporu se jedná o nejslavnějšího českého hrdinu na světě. Doba se sice od minulého století podstatně změnila, smysl pro ironii a vtip Čechům zůstal ve své podstatě i napříč generacemi, domnívá se Pytlík. Každý má ostatně pocit, že Švejka důvěrně zná.
Humor není ale jen lehká věc. Ve své knize Jaroslav Hašek: Data, fakta, dokumenty se spisovatelově osobnosti historik snaží přijít na kloub a pokouší se reálně zachytit jeho život. Reálně se Pytlík dívá také na Haškovu spolupráci s bolševiky. Situaci nijak rychle neodsuzuje a připomíná, že je potřeba do celé situace nejprve nahlédnout a teprve pak vynášet rozsudky.
Pytlík by přivítal, kdyby se při zkoumání Haška odstranila jeho hospodská pověst jako pijáka a výtržníka ve prospěch toho, co jeho dílo skutečně říká. „Například slova 'To chce klid' ve Švejkovi nejsou, ten skutečný klid tam má téměř metafyzický charakter. Je to snaha vzdálit se od šíleného běsnění války a absurdity kolem nás,“ dodal populární švejkolog.
