Narovnat záda, nebo se pověsit? Otázka, kterou si člověk může položit, když stojí před revolucí i před ribstolem. Právě toto tělocvičné nářadí dalo název novince Východočeského divadla. Její hrdinové mnohdy nehrdinsky řeší, jak se zachovat v předvečer sametové revoluce. Scénickým čtením lehce absurdní komedie se pardubická scéna připojuje k výročí této události.
Východočeské divadlo si k výročí revoluce pořídilo ribstol. Rovná páteř, láme charaktery
16. listopadu 1989 se na odborové schůzi scházejí pracovníci akademického ústavu. Poklidné projednávání směrnic nad chlebíčky naruší až překvapivý návrh jednoho z kolegů – umístit na vědecké pracoviště ribstol. „Je to úplně neškodný podnět, ale protože je zvláštní, tak je v době totality nebezpečný,“ vysvětluje autor hry Antonín Jiráček.
Nářadí, na kterém si můžou akademici narovnat páteř, tak začne lámat i charaktery. „Hra je nenásilně vtipná a ukazuje lidi, kteří dokáží projít jakýmkoli režimem takzvaně bez ztráty kytičky,“ podotýká dramaturgyně Anna Hlaváčková.
Ribstol v Pardubicích uvádí ve světové premiéře. K výročí sametové revoluce hledalo divadlo představení, jež by se věnovalo přímo tehdejším pohnutým událostem. „Vybírání nebylo tak složité, protože takových her je skutečně málo,“ poznamenává dramaturgyně.
Právě v místním divadle se před třiceti lety konala první schůze pardubického disentu. Revoluční dny mají dodnes herci v živé paměti. „Strach zpočátku trošku byl, přiznávám, než to definitivně padlo, pak se nám všem ulevilo,“ popisuje tehdejší atmosféru například herečka Dagmar Novotná, která si prožívání přelomových časů zopakuje nyní i ve fiktivní inscenaci.
I v ní se postavám uleví, ovšem jen na chvíli. Počáteční nadšení totiž brzy vystřídají obavy, co vlastně revoluce přinese.