Praha – Vlastimil Harapes byl v minulých dnech odměněn cenou Thálie jako tanečník za celoživotní mistrovství. Choreograf, režisér, pedagog, sólista a později šéf baletního souboru české první scény a baletní mistr působil na jevišti Národního divadla dvacet let. Za tu dobu zde vytvořil pět desítek rolí klasického i moderního repertoáru.
Sám si nejvíce cení Merkucia v Kůrově nastudování Prokofjevova baletu Romeo a Julie ze začátku 70. let. V letech 1977 až 1983 byl stálým hostem Německé opery v Düsseldorfu. Je jednou z nejvýraznějších osobností českého baletu poslední třetiny 20. století. Uplatnil se také jako zpěvák, filmový a televizní herec. Po listopadu 1989 pracoval dvanáct let jako umělecký šéf baletního souboru Laterny magiky. Na závěr svého angažmá se stal jako jeden z mála čestným členem Národního divadla.
„Ocenění v sobě nese vždycky trochu bilance, ale je příjemné, že si vaší práce někdo všimnul. Faktem je, že každé ocenění potěší,“ uvedl k získání Thálie Harapes v rozhovoru pro ČT24, ve kterém rovněž zavzpomínal na své začátky.
„Já pocházím z Rouškovic, kde Ladislav Rychman natáčel film Starci na chmelu, kde se párkrát mihnul. Tehdy jsem si říkal, že jsem už filmový herec a ta kariéra půjde velmi rychle. Potom následovalo natáčení s Františkem Vláčilem v Markétě Lazarové, což se natáčelo asi rok a půl. Tehdy mi to šrotovalo v hlavě a uvědomil jsem si, že role filmového herce asi nebude to pravé. Dodělal jsem taneční konzervatoř, začal jsem se připravovat ke zkouškám do Národního divadla, byl přijat a rozhodl se, že pokud mám vyniknout, tak v tanci,“ přiblížil tanečník.
V Národním divadle nejprve působil jako sborista. „Zlom nastal, když se v roce 1971 poprvé u baletu objevil režisér, což byl Petr Weigl, který spolupracoval s choreografem Miroslavem Kůrou a obsadili mne v Romeovi a Julii v alternacích jak do role Romea, tak i Mercucia. Pan Weigl podle inscenace natočil i film, který obdržel cenu Grand Prix Itália. Pak jsme tam přijeli i s divadlem a musím říct, že tak velký úspěch jsme už nikdy nezažili. To bylo něco úžasného,“ vzpomněl na svou nejslavnější roli.
Vlastimil Harapes se dále zamýšlel nad smyslem baletu obecně. Podle něj je úkolem baletu, aby zviditelnil hudbu. Zajímavé je také jeho úvaha, že ačkoli balet je umělecká divadelní kategorie, která není až tak populární jako ostatní, nakonec na klasických baletech, které se hrají nepřetržitě, je stále vyprodáno. „Je ovšem pravdou, že Česká republika pro popularizaci taneční scény, ve srovnání s jinými zeměmi, dělá velmi málo,“ říká Vlastimil Harapes, který by tuto neblahou tradici chtěl změnit.
