Napsat, že zpěvačka Beth Ditto je Michal Tučný amerického indie-rocku, je nevkusné a urážlivé. Už proto, že soudit podle vzhledu je pěkně ubohé. Nicméně, čerstvá třicátnice se prosadila právě v oboru, kde je vzhled maximálně důležitý, byť se to často neříká. V tomhle hudebním odvětví se slovy pohrdá mainstreamem a jeho uniformní estetikou, čili se vytvořila uniformita jiného typu. Jen se podívejte na všechny ty zasněné hochy v brýlích a svetrech do véčka, punkové rozervance oblečené jako ze škatulky nebo lolitky stylizované do dračic a romantických víl. Oproti Tučnému (chlap s nadváhou není zvláštní handicap), musela Beth Ditto otočit nevýhodu ve svůj prospěch, což se jí díky originalitě jejího tria Gossip povedlo. Na čtyřpísničkovém EP je tentokrát sama za sebe, bez dráždivého dance-punkového doprovodu kapely.
Příznivci Gossip se třeba ušklíbnou, že tohle je docela obyčejná taneční „tucka“. K tomuto argumentu se vrátíme.
„Máš rád Madonnu? Slyšíš, jak jsou ty nahrávky dokonalý?“ zeptal se mě nedávno kanadský hiphopový producent a klezmerový hudebník SoCalled. Od kluka, který by v jiných dobách byl nejspíš rabínem nebo filozofem, bych nečekal takové nadšení. Chyba! O tom, že se v Česku moc netančí a na dobrou taneční hudbu tu pořád hledíme trochu skrz prsty, někdy jindy. Jako odbočku k Beth Ditto rozvlněné na parketu, nabízím dva starší klipy: V prvním asi nejlepší potomky newyorské gay disko scény, na kterých ctihodná matka provokací v 80. letech vyrůstala.
A zde pro dokreslení jedno video s Kanaďanem SoCalledem.
Depeche Mode nespí, jen si trochu zdřímli. Poslední studiová deska Sounds of the Universe a výtečný pražský koncert pomalu mizí z paměti, DM se tedy zanedlouho připomenou albem remixů. Zde jedna z jejich možná nejlepších věcí pozdního období kapely v novém remixu.
Devátého dubna se do Česka vrací zpěvák Greg Dulli. Fakta (totiž že Dulli je bývalý člen Afghan Whigs na světovém turné k nové desce Dynamite Steps) přenechme hudebním encyklopedistům. Naživo to v pražské Meet Factory bude znít asi takhle:
Při povinnostech na vyhlašování hudebních cen Anděl jsem si díky moderátorovi Jakubovi Železnému připomenul, jaká je škoda, že se někde v beskydské mlze rozplynuly skvělé Buty. Ostatně, málokdy si redaktor na místě může na chvíli prohodit role s moderátorem ve studiu, jako se to stalo tady.
Buty sice oficiálně nezanikly, ale vychází to zhruba nastejno. Namísto písně Karel spí, která se k dřímotám kapely hodí, připomeňme smysl kapely pro humor, kterým se Buty lišily od druhé české „superkapely“ 90. let, skupiny Lucie.
Nakonec tři soukromé hudební radosti Made in CZ. Nový klip abstraktních hiphoperů WWW, „třicet hudebních haiku“ poskládaných za sebe s chladnokrevností samuraje.
Nový klip Houpacích koní z Ústí nad Labem. Záměrně nepíšu „kultovní kapely“, beru čtenáře Vizinovin vážně. Kde je k nalezení tak vyvážený poměr životní melancholie a nehasnoucí oddanosti k hudbě a poezii?
Pozdrav blížícímu se svátku lásky, práce a těch, kteří nemají co ztratit, leda své okovy. Ale vážně – pojmenovat svoji kapelu Komunisti vypadá jako salonní žert. Na ty ale není ve Vizinovinách čas. První máj bude letos v metropoli slavit „politický festival s kulturním přesahem“ na Císařské louce. Láska a anarchie. Ponechávám bez komentáře.
