Praha – Slavný mexický tenorista Rolando Villazón opět vystoupil v české metropoli, kterou zařadil na program svého jarního turné ke dvoustému výročí narození operního génia Giuseppe Verdiho. V pražském Obecním domě v jeho podání zazněla třeba árie Corrada z opery Korzár, árie Rudolfa z opery Luisa Miller anebo zpěv Macduffa z Macbetha. V zaplněné Smetanově síni doprovodil pěvce Český národní symfonický orchestr (ČNSO) pod vedením španělského dirigenta ruského původu Guerassima Voronkova.
Voronkov řídil Villazónův pražský koncert také loni, tehdy s komorním orchestrem Nuovo Mundo. Villazón zpíval v Praze poprvé v roce 2005, od té doby se do svého oblíbeného města vrátil již několikrát. „Prahu miluji. Miluji lidi, orchestr i hudbu, která se zde dělá. I proto, že toto město je tolik spjaté s Mozartem a Kafkou,“ říká tenorista.
Villazón se znovu dočkal bouřlivého potlesku
„Myslím, že Verdi byl velice spjat se svou dobou a promlouval k lidem té doby, dodával jim kuráž. Ta hudba nebyla ale poplatná době, on mluví i dnes k nám,“ uvedl před časem Villazón, jehož vystoupení v nadšeném publiku sledovali také populární zpěvák Karel Gott nebo houslový virtuos Pavel Šporcl. ČNSO zahájil „verdiovský večer“ předehrou k opeře Nabucco, jednou z nejznámějších operních melodií vůbec. Jednačtyřicetiletý Villazón se uvedl kavatinou Oronta La mia letizia infondere z druhého dějství opery Lombarďané na první křižácké výpravě, která měla úspěšnou premiéru v roce 1843 v La Scale.
Produkce světoznámého pěvce byla provázena velkými ovacemi a výkřiky uznání. Villazón působil uvolněným dojmem a žertoval s orchestrem, například když chtěl houslistce pomoci s obracením stránek. Posluchači se dočkali i árie Corrada Eccomi prigioniero! z opery Korzár, árie Rudolfa Quando le sere al placido z opery Luisa Miller a nechyběla ani árie Macduffa O figli, o figli miei!… Ah, la paterna mano z Macbetha. Z dalších skladeb v podání ČNSO zaujala předehra k opeře Loupežníci, v níž sklidil potlesk za sólo na violoncello Martin Havelík.
Rolando Villazón je na světových scénách vyhledávaný nejen pro své verdiovské role, zpíval například Alfreda v La traviatě, Vévodu mantovského v Rigolettovi i Dona Carla. Zálibu v těchto rolích zúročil i ve svých posledních nahrávkách Villazón Verdi a Rolando Villazón sings Verdi.
V roce 2011 se poprvé ujal role režiséra a loni v květnu v Baden-Badenu režíroval Donizettiho Nápoj lásky, v němž i zpíval hlavní roli Nemorina. Věnuje se i soudobé hudbě, spolupracoval na světové berlínské premiéře Carterových písní s dirigentem Danielem Barenboimem.
Věnuje se také charitě, je ambasadorem červených nosů, klaunů, kteří navštěvují děti v nemocnicích. On sám má s nemocí zkušenost, před čtyřmi lety musel na rok přerušit kariéru kvůli operaci. Triumfálně se však vrátil v titulní roli Hoffmannových povídek Jacquesa Offenbacha.
Domingo: „Není možné z něj spustit oči“
Rodák z Mexico City, který loni oslavil čtyřicáté narozeniny, vtrhl na mezinárodní scénu výhrou v soutěži Operalia Plácida Dominga. Sám Domingo o něm řekl: „Rolando je obdařen vedle mimořádných pěveckých schopností výrazným hereckým talentem a obrovským charismatem. Dokáže se mistrovsky dát svým posluchačům a publikum to cítí, není možné z něj spustit oči.“
Roku 1999 debutoval v Evropě rolí rytíře Des Grieuxe v Massenetově Manon v Janově, a poté v Pařížské opeře jako Alfredo v La traviatě. Brzy se stal jedním z nejvyhledávanějších pěvců své generace. V příštích letech jej čeká turné árií z Mozarta. Do Prahy se vrátí i příští rok, právě s hudbou W. A. Mozarta.
