Komorní scéna Aréna v Ostravě vypráví příběh sebezničující lásky Paula Verlaina a Arthura Rimbauda. Drama vychází ze skutečného milostného vztahu dvou prokletých básníků. V hlavních rolích ostravského nastudování se představují Josef Kaluža a Vlastimil Burda.
„Láska na hranici vraždy, na hranici revolveru, alkohol, hašiš, křik,“ shrnuje intenzivní vztah Verlaina a Rimbauda režisér inscenace André Hübner-Ochodlo. Dva roky milostného vzplanutí byly omamné a silné jako láhev absintu.
Šestnáctiletý živel Rimbaud vpadl do maloměšťáckého života ženatého Verlaina a obrátil ho naruby. „Řešili jsme při zkoušení, jestli je to jenom o lásce, ale přišli jsme na to, že kdyby tam ta láska nebyla, tak by tenhle vztah nevznikl. Je to hodně o lásce – ale nejen o ní,“ podotýká představitel Paula Verlaina Josef Kaluža.
Ani spolu, ani bez sebe
Velký cit přinášel velké emoce a zvraty. Na jedné straně bral, na druhé dával a vedl k poznání, že tito dva prokletí básníci nemůžou být ani spolu, ani bez sebe. „Čím byl vztah hlubší, tím víc se sami sobě vzdalovali. Věci mezi nimi byly často zlé. Nacházet tu zlost, tu nelásku mi přijde zajímavé,“ říká ostravský Rimbaud Vlastimil Burda.
V červenci 1873, po noci plné hádek, alkoholu a vypjatých emocí, Verlaine na Rimbauda vystřelil – a zasáhl ho, i když ne smrtelně. O něco později byl zatčen a odseděl si dva roky ve vězení. S Rimbaudem, kromě jednoho krátkého setkání, se už neviděl.
Zatímco Verlaine na poezii nezanevřel, mimo jiné se ze svého dosavadního života vypsal za mřížemi, Rimbaud se básnické tvorby po konci bouřlivého vztahu vzdal.
„Láska byl motor, který jim pomáhal pracovat, ale který je i ničil. Hra je i o umění, které je tou láskou živeno,“ dodává Kaluža. Na scéně zazní variace na Rimbaudovy verše s hudebním doprovodem.
Pomohl film
Hra Úplné zatmění měla premiéru už na konci šedesátých let v Londýně, tehdy bez valné pozornosti. Její autor Christopher Hampton se k dramatu po bezmála třech dekádách vrátil a adaptoval ho do scénáře k filmu režírované Agnieszkou Hollandovou. Verlainem se na plátně stal David Thewlis, filmového Rimbauda našla režisérka v mladičkém Leonardu DiCapriovi.
Zfilmování příběhu pomohlo ke slávě i divadelní hře, několikrát ji uvedly i české scény. Hampton měl v té době už na kontě Oscara za Nebezpečné známosti.
