Téměř dvě stě let starou politickou satiru Leonce a Lena německého spisovatele Georga Büchnera uvedlo Stavovské divadlo jako balet. Německý choreograf Christian Spuck ji už s velkým úspěchem představil na prestižních světových divadelních scénách ve Stuttgartu nebo Montréalu. Jeho choreografie více než na tanci stojí na činohře.
Pohádka založená na satirické komedii vypráví příběh zasněného prince Leonce a krásné princezny Leny, kteří byli svými rodiči od narození zaslíbeni v manželství. Oba dva se proti rozhodnutí královských otců vzbouří. V předvečer svatby nezávisle na sobě uprchnou do Itálie, kde však se nepoznáni v opuštěném hostinci do sebe zamilují.
Úspěšný německý choreograf Christian Spuck vytvořil balet Leonce a Lena v roce 2008 pro Aalto Theater v Essenu podle literární předlohy německého spisovatele Georga Büchnera z roku 1836.
Příliš malé divadlo
Choreografové přitom nesahají po komediích často. To, co na scéně působí odlehčeně, totiž klade veliké nároky na tanečníky. „Abychom nezabředli do rutiny, tak nesmíme používat každý den stejné hraní jako přes kopírák. Musíme pořád inovovat a vymýšlet nové výrazové prvky, v tom je to těžké,“ říká sólistka baletu Nikola Márová, která hraje postavu Rosetty.
Inscenace pracuje s výrazně činoherními prvky. „Mám tam takovou část, kde zastavím celé představení ve druhém jednání a hraju jenom obličejem,“ popisuje sólista baletu a představitel krále Alexandre Kacapov.
I netypické umístění baletního představení do Stavovského divadla je záměrné. „Produkce se sem moc nehodí. Pódium s otáčivou scénou je moc malé. Do orchestřiště se nevejdou všichni muzikanti. Část sekce perkusí tak musí sedět na balkóně. Celá ta kombinace věcí je zkrátka humorná,“ říká šéf baletu Národního divadla Filip Brankiewicz.
Představení překvapuje netradičním výběrem hudby. Valčíky Johanna Strausse střídají třeba tóny The Mamas and the Papas. Dílo s orchestrem nastudoval dirigent David Švec.
Za rouškou parodie se přitom skrývá hra plná hlubokých myšlenek. Büchnerův text je plný ironie, parafrází i brilantních postřehů o německé společnosti doznívajícího absolutismu, ve které arogantní mocní nechápou skutečné potřeby obyčejných lidí. „Jsou tam třeba postavy ministrů, kteří se nenávidí navzájem, ale zároveň se podbízejí tomu králi. To je v podstatě jak v dnešní době,“ podotýká Alexandre Kacapov.
Georg Büchner napsal text divadelní hry Leonce a Lena pro literární soutěž. Zmeškal ale uzávěrku a rukopis se mu vrátil nepřečtený. Na jeviště se hra dostala až po šedesáti letech v Mnichově. Büchner napsal za život pouze tři knihy a jednu povídku, zemřel totiž jako třiadvacetiletý. Jeho odkaz a jméno dnes nese nejvýznamnější německá literární cena.
