Varšava - Polský režisér Jacek Blawut vyzval nestory polské kinematografie, z nichž některým už táhne na stovku, aby si zahráli ve filmu vlastní roli. Snímek má být podle něho nevšední terapií proti stárnutí. Ve filmu, který se nedávno objevil na plátnech polských kin pod titulkem Jeszcze nie wieczór (Ještě není večer), je nejstarší herečce Ireně Kwiatkowské 97 let. Třem dalším, Danutě Szaflarské, Nině Andryczové a Zofii Wilczyńské je 94 roků.
„Letos mi bude 94 let. Už mě nic nebavilo, ale tento film mi dodal chuť něco dělat,“ řekla Zofia Wilczyńská, která zahájila svoji filmovou kariéru před druhou světovou válkou. „Film mě samozřejmě vyčerpal, hodně jsem zhubla, ale od té doby mám plno nových nabídek,“ uvedla. „Mým snem je zahrát si nyní Dámu s kaméliemi, ale režisér mi řekl, že jsem ještě příliš mladá. Tak za šest let uvidíme,“ dodala žertovně.
„Nápad na tento film se zrodil v domově důchodců v Německu. Na jeho natočení jsem čekal 13 let,“ řekl Jacek Blawut, který je znám svými dokumentárními filmy. Natáčelo se v domově důchodců pro vysloužilé herce ve Skolimowu, což je předměstí Varšavy, zde se také točily tři čtvrtiny scén za účasti jeho obyvatel a několika herců zvenčí.
„Natáčení vneslo do našeho domu život. Stále se něco děje, když se netočí exteriéry v zahradě, točí se scénky uvnitř v jídelně, v pokojích nebo v kuchyních,“ vysvětluje Bozena Mrowińská, která se ve svých osmdesáti osmi letech nebojí ani sednout na motorku.
„Ano, byl to pro penzisty velký svátek,“ uvedla ředitelka zařízení Grazyna Graleková. „A po natáčení to pokračuje. Naši penzisté jsou zváni na rozhovory, účastní se tiskových konferencí. Zanedbatelný není ani finanční aspekt,“ dodala.
„Byl to také určitý druh terapie,“ doplnil osmdesátiletý herec Roman Klosowski. „Hrál jsem celý život, proč bych to tedy nemohl dělat i teď? Takový film je potřebný, aby ukázal, že se dá hrát až do konce a že není třeba čekat na konec v křesle. Můžeme si říci: Mohu, tedy ještě existuji,“ dodal.
Děj filmu začíná příchodem nového penzisty, který vedl dosud monotónní život. Jerzy, kterého hraje sedmdesátiletý Jan Nowicki, nesnáší senilní prostředí domova důchodců a navrhuje ostatním obyvatelům domova, aby si zahráli Goethova Fausta.
Než film vznikl, dva herci, kteří v něm měli hrát, zemřeli. Dva další zemřeli po jeho natočení, ale měli ještě čas se dozvědět, že film byl vybrán pro prestižní polský filmový festival ve Gdyni.
Domov důchodců Skolimow byl zřízen před 80 lety a je určen pro herce, kteří se ocitnou ve finančních potížích. Přicházejí do něho také herci, kteří nemají rodinu a chtějí tady dožít. Část příjmů za film by měla pomoci skromnému rozpočtu domova.
