Expozice ukazuje spíše pozdnější Fillovu tvorbu, která vznikla po druhé světové válce až do výtvarníkovy smrti v roce 1953. Název výstavy Orel rozsápe orla je citací z Fillova díla. „Pro mě je to taková metafora. Pro Fillu poválečné období vůbec nebylo lehké, zejména po roce 1948, kdy převzali moc v Československu komunisté a kdy celá jeho tvorba upadla v nemilost,“ uvedl autor expozice, historik umění Tomáš Winter.
„Jeho pozdní tvorba se stala terčem kritiky, kdy z jedné strany mu bylo vyčítáno, že (jeho obrazy) nejsou kubistické, a z druhé strany režimu mu bylo vytýkáno, že to není zas až takový realismus,“ shrnula kurátorka Galerie Benedikta Rejta, která síň užívá, Lucie Šiklová.
Na České středohoří vzpomínal v Buchenwaldu
Na Peruci pobýval Filla od konce čtyřicátých let. Jezdil ale i po okolí a maloval v plenéru. „České středohoří navštěvoval už před válkou. A v Buchenwaldu na něj hodně vzpomínal, významný pro něj byl Oblík jako symbol vzdoru,“ připomíná Lucie Šiklová.
Gestapo zatklo Fillu hned v první den války, v koncentračních táborech ho Němci věznili až do jejího konce. „Filla po tom všem, co zažil, byl v těžké melancholii, což je vidět i na jeho krajinách,“ podotkla kurátorka.
Fillovu tvorbu tenkrát ovlivňovalo čínské umění, které právě na Peruci a ve své pražské vile uchovával. I jeho sběratelské předměty z Asie jsou součástí expozice, stejně jako soubor lidových písní z peruckého okolí. Nechybí ani kubistická zátiší, díky nimž je Filla nejvíce znám. Výstava je doplněná o fotografie Josefa Sudka, s Fillou se přátelil.
Dlouhodobá expozice by měla být na zámku v Peruci k vidění čtyři roky.
Dlouholetý spor ukončil smír
Umístění děl kubistického malíře na Peruci je podmínkou darovací smlouvy z roku 1956. Manželka umělce Hana Fillová tehdy s touto podmínkou převedla na stát část rozsáhlého Fillova díla, vybavení ateliéru i letního bytu na zámku.
Síň nesoucí Fillovo jméno se návštěvníkům uzavřela v roce 2016, po rekonstrukci zámku se měla vrátit do užívání Galerie Benedikta Rejta. To se ale nestalo. Galerie, která je příspěvkovou organizací Ústeckého kraje, majitelku zámku proto žalovala, a domáhala se tak práva na užívání síně. Spory nakonec skončily smírem.
Galerie mohla síň užívat na základě věcného břemene. Strany se dohodly, že kraj nebude trvat na věcném břemeni a majitelka síň opraví. Podle provozovatele zámku Pavla Ondráčka se investice do pamětní síně pohybuje okolo pěti milionů korun. Zbývají ještě poslední úpravy, s nimi se začne za několik měsíců.
V roce 2011 někdo síň vykradl, pak byla čtyři roky zavřená. Nejvzácnější malířova díla v ní kvůli bezpečnosti chyběla. Ukradené obrazy policie našla.
