Svět se nemusí zachraňovat, svět se musí bavit, tvrdí jedna z postav nové inscenace Národního divadla. Hra Stát jsem já pojednává o hledání cesty ze současného, zdánlivě bezvýchodného stavu naší společnosti. První scéna novinku uvedla v odložené premiéře 8. září.
Stavovské divadlo se během představení stává neznámou zemí, v níž byl svržen král. Nezemřel, ale stal se hračkou v rukou politiků, kteří chtějí národ jenom bavit. Diváci se podle nich musí smát i za cenu skřípějících zubů a přes filtry dýchacích přístrojů.
Protagonisté balancují na hraně zábavy a tragédie. Parodují reality show, starověké báje i politické debaty a varují před apokalypsou a informacemi šířenými médii. Vytváří tak obraz nepřehledného a nenasytného světa.
Politici jsou jen maškary
„Ve hře je hodně monologů, každý si vždycky urve prostor pro sebe. Možná to připomíná dravou, populisticky dělanou politiku,“ připouští herec Petr Vančura. „Masky nebo nápodoby politiků jsou spíš jenom maškarádou,“ podotýká ale jeho kolega z představení David Matásek.
Autor hry, současný francouzský dramatik Vincent Macaigne, nechtěl vytvořit politický kabaret, přestože do příběhu vložil reálné postavy a prostředí nápadně připomínající OSN.
„Je to společné tázání, jaká nás čeká budoucnost. Jestli se jí máme bát, jestli ji máme vzývat, na co se máme uchystat a kdo za to, co nás čeká, může,“ vysvětluje režisér Jan Mikulášek.
V království, kde se musí nejdříve povraždit, aby se všichni měli dobře, se potkají také Pavel Batěk, Zuzana Stivínová, Anna Fialová, Jiří Panzner, Robert Mikluš a Štěpánka Pencová.
