Dosud neznámé portrétní fotografie hrdinů protinacistického odboje, československých parašutistů z druhé světové války, jsou představovány na výstavě Tváře odvážných na Pražském hradě. Ve velmi dobře vyřešeném interiéru výstavy v úzkém výstavním koridoru Tereziánského křídla (autorem je grafik Zdeněk Mareš), kde jsme si již zvyklí vídat fotografické výstavy, se nám tentokrát otevírá velmi zajímavý a lidský pohled na poslední měsíce života hrdinných československých parašutistů, proslavených realizací atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Tváře odvážných - unikátní fotografie československých parašutistů
Výstava je to nejen zcela unikátní, protože na ní spatříme zejména doposud nezveřejňované civilní portrétní fotografie, ale také v podstatě velmi rafinovaná. Nespatříme totiž ani záběry z posledních dnů těchto hrdinných vykonavatelů spravedlivé odplaty krutě deptaného a uraženého národa nebo další všeobecně známé záběry jejich zneuctěných zabitých těl. Díváme se na klidné tváře mladých mužů, fotografované v roce 1942 v improvizovaných prostorách ve výcvikovém táboře v Británii. Klidné a příjemné tváře mladých mužů, kteří vyrostli již plně v dobách první československé republiky.
Fotografie, které byly určené pro falešné doklady totožnosti pro výsadek ve vlasti, pořídil dentista pan Vrbíček před napnutou dekou či kobercem, tváře fotografovaných jsou osvětleny velmi jednoduchým způsobem. Přesto se díváme na vyrovnané portréty, které by si nezadaly ani s dobovými reklamními fotografiemi populárních filmových herců té doby.
GALERIE
Z výstavy Tváře odvážných zdroj: Vojenský historický ústav Praha
Tváře fotografovaných vyzařují klid, dobrou náladu, sílu osobností. Vznikl vlastně protiobraz zkroušené Evropy těch let – svobodní občané jedné z posledních evropských demokracií, fotografováni ve svobodném království, jsouce si vědomi svého cíle a obrovského nebezpečí, které na ně zcela samozřejmě číhalo… Kontrast mezi atmosférou a náladou na fotografiích s tím, co bylo v tu dobu cítit zejména v milované vlasti, zmučené násilím, strachem, závistí, udavačstvím, nedůvěrou …. Pan Vrbíček vytvořil dokonalé portréty, které posléze pečlivě uschoval a jeho rodina je loňského roku předala jako vzácné artefakty do archivu Vojenského historického ústavu, který tuto výstavu připravil a zorganizoval.
Divák však na výstavě spatří i civilní oblečení jednotlivých mužů, boty, svetry, případně aktovky. Pečlivý návštěvník také na fotografiích zjistí, že si řadu oděvů navzájem mezi sebou vypůjčovali - nebo lépe řečeno museli půjčovat, civil byl přece jen trošku atypickou výstrojí ve výcvikovém táboře. Autoři expozice, odborníci z Vojenského historického ústavu Praha, Zdeněk Špitálník a plk. Michal Burian, zařadili do neutrálních vitrin také osobní věci parašutistů – například oblek Jana Kubiše, svetr Josefa Gabčíka či pracovní knížku parašutisty Arnošta Mikše.
Adolf Opálka při výcviku v Anglii (1941)
Drastickým momentem, který jen podtrhuje atmosféru celé výstavy, jež se v žádném případě ani v nejmenším neuchyluje k lacinému politikaření či propagadistickým postupům, je například oprátka, na níž byl v roce 1947 oběšen parašutista Viliam Gerik, který se dobrovolně přihlásil na gestapu a poskytl nacistům cenné informace. Celá výstava je doprovázena obsáhlými vysvětlujícími texty, grafy, mapami. Je to uměřená prezentace síly, klidu a možná i krásy. Krásy oněch mužů, kterí za nás položili své životy. Jejich vnitřních morálních kvalit.
Výstava potrvá do 31. října 2014.