Praha – Dalo by se říct, že tvůrčí neklid Tomáše Hanáka ho nezadržitelně tlačí k této vysněné metě. Koneckonců to, že bychom ho už konečně mohli řadit mezi ty umělecké velikány, kterým po právu patří označení renesanční (pojem, kterým se označují osobnosti, jež jsou všestranně nadané, zabývají se mnoha obory lidského vědění a umu), sám prohlásil při křtu své první knihy, která právě vyšla v nakladatelství Smršť. Herec, zpěvák, moderátor, tanečník, skladatel, básník, komik, tragéd, možná i výtvarník, ale jistě cestovatel a manekýn se právě autorstvím knihy Doživotí a jak na to zařadil i mezi spisovatele. Buďme za to rádi, neboť kniha je to svěží, čtivá, vtipná a ne příliš rozsáhlá.
„Soubor žurnalistických sloupků Doživotí a jak na to mapuje Hanákovu aktivitu na poli psaného slova z počátku 21. století, kdy pravidelně přispíval do pátečního magazínu Lidových novin. Vzniklo tak vtipné nadčasové dílko, upletené z jiskřivých slovních hříček, bleskových postřehů a nesmlouvavé ironie jak vůči okolí, tak k sobě samému. Nakladatelské torpédo SMRŠŤ knihu vydává v grafické úpravě předního českého grafika Aleše Najbrta, na přebalu je publikace opatřena Hanákovým portrétem od světově proslulého českého fotografa Tona Stana,“ těmito slovy vyprovází nakladatelství knihu v anotaci.
Při čtení dobře vyvedené publikace pak musíme anotaci dát více méně za pravdu. Jelikož pro Hanáka je konkrétní situace, která zavdala popud k napsání sloupku, vždy brána jen jako inspirace, podklad pro rozvíjení úzce subjektivních úvah, vrstvení vtípků a ironických postřehů, jakož i půvabných básnických šarád, lze je číst i nyní, skoro deset let po jejich vzniku. Někdy sice tím, že ono konkrétno je již zapomenuto, ztrácí sloupek na pikantnosti, ale stále v něm zůstává dost zajímavého pro současného čtenáře.
Je to především díky tomu, že texty jsou vtipné, o což se autor cílevědomě snaží a naštěstí pro čtenáře se mu to daří. Čteme-li jeden sloupek za druhým, nemůže nám uniknout základní Hanákovo krédo „hlavně nenudit“ – tomu podřizuje vše. Míchá velmi zdařile realitu s fikcí, skutečnost s absurdními výmysly, které vrství k sobě s tetelivou radostí nad každým originálním spojením a neotřelým obrazem. Bavit, bavit, bavit, nás, ale hlavně sebe.
- Křest knihy v klubu Avion autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
- Křest knihy / tři sudičky autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
Ústřední postavou, někdy přiznanou, jindy skrytou, je sám Tomáš Hanák. Některé osobnosti, které se ocitly v jeho ironickém zorném úhlu, se často cítily uraženy a dotčeny, nicméně nejvíce ironických šlehů schytal autor sám. Hanák je nesmlouvavý ironik, nic a nikdo mu není svatý, ale s nebývalým nadhledem je schopen předložit nejsžíravější ironický obraz své vlastní osoby. S otevřeností až udivující vykresluje bláznivý, chaotický, povrchní svět, jehož je ovšem nedílnou součástí. Nezakrytě se vysmívá cizím, ale především svým chybám, své ctižádosti, pachtění se po úspěchu, uznání i peněz. To vše ovšem umí zabalit do osobité formy, která je plná slovních hříček, poezie a také stydlivě ukrývaného citu, především však obsahuje inteligentní humor.
Jestliže má Hanák panickou hrůzu z nudy, budiž mu útěchou, že jeho knižní prvotina rozhodně nenudí. Může se zdát sebestředná, může někoho iritovat, jiného urážet, ale jsem přesvědčena, že především bude bavit. Je radost listovat stránkami bytostného komedianta, který je mocen psaného slova tak, jako Tomáš Hanák.
