Pomona (USA)/Praha - Tom Waits, zpěvák, šansoniér, autor písní a herec, 7. prosince 2009 slaví 60. narozeniny. Amerického písničkáře nejvýrazněji charakterizuje jeho chraplavý a drsný hlas, kterým vypráví temné balady s příběhy podivných lidských osudů. Originální je i hudební stránka jeho písní, ve které kombinuje šanson, blues, jazz i funky, a to vše dotváří jedinečným aranžmá. Waits je individualita. V časech korálkových hippies uctíval barové baviče a před publikem smekal omšelou tuláckou hučku. V letech blouznění nových romantiků vyrukoval s formálně destruovanou hudbou plnou skřípotu. A do doby moderních nahrávacích technologií se vrátil s albem nahraným ve starém kurníku na dva mikrofony a vydaným u nezávislé punkové firmy.
Waitsova hudba se stala kultovní a ovlivnila řadu autorů. Cover verze jeho písní mají v repertoáru Bruce Springsteen (Jersey Girl), Rod Stewart (Downtown Train), nebo The Eagles (Ol' '55). O jeho hlase jeden americký kritik napsal, že zní, „jako kdyby byl naložený v sudu s bourbonem, potom pár měsíců visel v udírně a nakonec přes něj přejelo auto“. A zpěvačka Dinah Shoreová zase řekla: „Když vystupuje, zní to, jako by se svět zastavil ve dvě hodiny ráno.“
„Mám rád podivnosti, absurdní věci,“ říká Waits, který žije s manželkou, spisovatelkou a novinářkou Kathleen Brennanovou, a třemi dětmi v kalifornské Sonomě. „Mám poznámkový blok plný tajuplných faktů. Například když useknete hlavu švábovi, tak nezemře. Dokáže žít ještě pár týdnů bez hlavy.“
Tak, jako je originální Waitsův hudební jazyk, jsou zvláštní i jeho filmové postavy. Vždycky je to nějaký ten notorický desperát či zkrachovalá existence s drsným kouzlem. Nezapomenutelné herecké kreace vytvořil ve filmech Francise Forda Coppoly (Drákula, Outsiders, Dravé ryby a Cotton Club), Jime Jarmusche (Tajuplný vlak, Mimo zákon a Kafe a cigára), objevil se ve filmu Terryho Gilliama Král rybář, ve sci-fi Wima Wenderse Až na konec světa či v Prostřizích Roberta Altmana.
Tom Waits se narodil 7. prosince 1949 v kalifornském městečku Pomona. A svůj vznik popsal ve své typické poetice: „Byl jsem počatej jedný dubnový noci v devětačtyřicátým v motelu Na Křižovatce v kalifornským La Verne severozápadně od Pomony, mezi rozbitejma flaškama od whisky Four Roses, čadícíma cigárama Lucky Strike, půlkou sendviče s tuňákem a voňavkou od Old Spice.“
Od čtrnácti se protloukal Kalifornií a střídal spousty zaměstnání - hasič, zmrzlinář, taxikář, barman, myl nádobí a auta. V roce 1972 jako vyhazovač u jednoho ze sandiegských klubů mezi vystoupeními bavil dav svými songy. Dostal nabídku dělat předskokana Franku Zappovi. V roce 1973 mu vyšla první deska Closing Time s netypicky téměř folkovým zvukem a čistým hlasem. Další alba ze 70. let - The Heart of Saturday Night, Nighthawks at the Dinner, Small Change, Foreign Affairs a Blue Valentine - již dávala tušit jedinečnost jeho produkce. V té době Waits hodně kouřil, pil, žil po motelech a také začal hrát ve filmech.
Na posledním albu Orphans (Brawlers, Bawlers, Bastards) z roku 2006 podtrhl účet ze své víc než třicetileté kariéry. Nahrávky znějí jako z nějaké zaplivané, zahulené putyky někdy nad ránem. V ČR má Waits zástupy oddaných fanoušků, kteří si v roce 2008 vychutnali jeho vůbec první dva koncerty v Praze.
