Nahoře bez – dole taky, hlásí název výstavy aktů v pražské Galerii Kritiků. Jejich autorem je Martin Velíšek. V centru zájmu osmačtyřicetiletého výtvarníka ale není ideál nebo erotika, zobrazuje reálné postavy obyčejných žen.
Kdyby bylo tělo dokonalé, nebylo by to tělo, ale stroj, řekl na vernisáži filozof Miroslav Petříček. Svými slovy vystihl to, co chce Martin Velíšek zachytit malbou – tedy skutečnou krásu, ne nedosažitelný ideál.
„Pro mě jsou to hezké modely, ale, pravda, vždycky mají nějakou drobnou nedokonalost, třeba modřinu na zádech nebo opálené plavky. Něco, co ideál vrací k normálnímu člověku. Přijde mi, že takové ty ideální modelky se člověk ostýchá nejen oslovit, ale pomalu se na ně i dívat,“ domnívá se Velíšek.
Něco všedního i posvátného
Akty nejsou téma, které by maloval souvisle, už od devadesátých let se k němu ale pořád vrací. První a poslední obraz na výstavě dělí jednadvacet let. „Zkraje jsem si netroufal model otočit čelem k sobě,“ vysvětluje výtvarník, proč na mnohých obrazech jsou ženy zachyceny zády k divákovi.
Důležité pro něho bylo zachovat v díle intimitu. „Akt už tu byl tolikrát, že říct něco nového snad už ani nejde. Všichni tělo máme, známe, potkáváme se s ním dnes a denně. Na jednu stranu je to tedy ve výtvarném tématu něco posvátného, výjimečného a velikého, na druhou stranu něco všedního a každodenního. A mě zajímalo vybalancovat právě tyto dva protipóly,“ podotkl.
V Galerii kritiků vystavuje akty v životní velikosti do 26. listopadu. Obrazy doplňují drobné objekty, fotografie nebo kresby.
