Praha - První díl příběhů zdánlivě prostoduchého človíčka, který se po svém vyrovnává s chaosem a necitelností válečné doby, Osudy dobrého vojáka Švejka, vyšel 1. března 1921. Josef Švejk, hrdina satirického a protiválečného románu Jaroslava Haška, se stal světově známou postavou, knihy o něm byly přeloženy do téměř 60 jazyků a patří k nejčtenějším dílům české literatury. Hrdina se ale objevil již v Haškových dřívějších povídkách. Román o Švejkovi má čtyři díly: V zázemí (1921), Na frontě (1922), Slavný výprask (1922) a Pokračování slavného výprasku (1923), které vážně nemocný Hašek již nestihl dokončit, neboť v 39 letech zemřel.
Nejedná se jen o humoristický román, Švejk je zároveň satirou líčící s pomocí karikatur, výstižných figurek a neobvyklých situací žalostné poměry v rozkládajícím se Rakousku-Uhersku. Hašek, který do svého nejslavnějšího díla promítl zážitky z krátkého, ale pestrého života, využil i žánr grotesky a frašky. Volil také jednoduché a srozumitelné výrazy, psal jazykem člověka z lidu a vše směřoval k zesměšnění nesmyslného válčení a starého řádu.
První vydání nedokončeného dílu vyšlo s pokračováním humoristy Karla Vaňka, který poté napsal ještě díl pátý a šestý (Švejk v zajetí a Švejk v revoluci). Od komunistického převratu v roce 1948 až do roku 1991 nebylo toto pokračování vydáváno s tím, že bylo údajně plné sprostoty, hulvátství a nenávisti k lidem. Pravým důvodem byl však zřejmě fakt, že Vaněk bez příkras vylíčil mentalitu obyčejného vojáka a také nelichotivě popsal ruskou společnost.
Přijetí Švejka bylo zpočátku rozporuplné - vycházel v sešitech, byla to lidová četba a tradiční kritika ji odmítala. První, kdo román přijal, byl Ivan Olbracht. Líbil se bratřím Čapkům, s výhradami ho vzal i F. X. Šalda. Hlavními kritiky byli Jaroslav Durych nebo Viktor Dyk. Ve 30. letech se o Švejka bojovalo a vyšla řada polemik. Kritikům vadily hlavně vulgarismy a přílišná lidovost. Zastánci jej naopak srovnávali s moudrými blázny, například s Donem Quijotem.
Román je neodmyslitelně spjat s nepřekonanými ilustracemi Haškova přítele, malíře Josefa Lady. Švejk se také několikrát ocitl na filmovém plátně a divadelních prknech. Již klasikou je dnes dvoudílný snímek Karla Steklého z roku 1956, v němž hlavní postavu ztvárnil Rudolf Hrušínský. Prvním Švejkem se v roce 1926 stal v černobílém němém filmu Karel Noll. Půvabnou loutkovou verzi s vyprávěním Jana Wericha pak v roce 1954 natočil Jiří Trnka.
Švejk se dostal i do medicínských příruček
V roce 2001 popsali lékaři v časopise britské Královské lékařské společnosti instrumentální psychózu neboli Švejkův syndrom. Jedná se o stav, kdy se někdo tváří jako blázen, ale nikoli proto, aby získal nějaké konkrétní výhody. O Švejkovi se píší studie, staví se mu sochy, jeho tvář se maluje do vývěsních štítů hospod.
Jaroslav Hašek (1883 až 1923) byl skvělým literátem, ale i bohémem, anarchistou, neklidným tulákem a věčným mystifikátorem. Kromě Švejka je autorem stovek humoristických povídek a dalších, byť pozapomenutých textů. Nezabýval se jen literaturou, v roce 1911 se svými přáteli založil recesistickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona, v níž zesměšňoval volební poměry a stranický boj. Začátkem roku 1915 narukoval do armády a už v září byl v ruském zajetí.
Vstoupil do československých legií, ale po četných sporech s jejich vedením se v roce 1918 přidal k Rudé armádě. Stal se členem bolševické strany, politickým pracovníkem a dotáhl to až na pomocníka velitele města Bugulma. Dva roky po skončení války se Hašek vypravil zpět do Čech. Přivedl si s sebou i novou ženu Alexandru (Šuru), aniž se ovšem předtím rozvedl. Podle pamětníků zvážněl a zatrpkl. Vrátil se k bohémskému způsobu života, a především však psal.
- Dobrý voják Švejk zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1092/109190.jpg
- Ladova ilustrace Osudů dobrého vojáka Švejka zdroj: Obecní dům http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/517/51660.jpg
- Jaroslav Hašek zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2359/235870.jpg
