Charismatický tenorista Jonas Kaufmann, který vystoupí 8. ledna v Obecním domě v Praze, je jednohlasně považován za jednoho z nejvýznamnějších pěvců současnosti – potvrzují to nejenom více než nadšené kritiky v těch nejprestižnějších médiích a například pocta, již mu teprve jako druhému uspořádala newyorská Metropolitní opera, ale také zájem publika, které z Kaufmanna činí nejžádanější hvězdu.
Tak obdivuhodnou, že The New York Times o něm píší jako o „superstar Metropolitní opery“ a Wall Street Journal se přímo rozplývá: „Německý tenorista Jonas Kaufmann má vše: sametový a zároveň zvonivý tón, schopnost nechat s lehkostí plynout vysoké tóny. A nesmíme také zapomenout na jeho žhavý latinský vzhled a působivou schopnost osvojit si různé operní role, od přímočarých, mužných hrdinů až po složité a konfliktní antihrdiny. Kaufmann skutečně dosáhl v posledních letech naprostého vrcholu slávy, zejména v Metropolitní opeře, kde každé jeho vystoupení rozbuší srdce zástupů hudbymilovných obdivovatelů.“
A to vše se Kaufmannovi podařilo dosáhnout v branži, jež je silnou a nelítostnou konkurencí proslulá. Již jen dostat se do vedoucího „pelotonu“ vyžaduje nejen obrovský talent, ale především nepředstavitelnou dřinu a oddanost umění a v neposlední řadě také notnou dávku pokory a skromnosti. Jak totiž ukazuje nejen starší, ale i nedávná historie, samotný fakt, že se člověk – v tomto případě operní pěvec – dostane na absolutní vrchol, ještě automaticky nezaručuje, že se na této pozici udrží dlouho. Nebylo by taktní uvádět zde příklady hvězd, které zazářily, aby stejně tak rychle pohasly, málo jich ale nebylo…
Naštěstí nic z toho není případ Jonase Kaufmanna: nejenže byl od Boha obdařen úžasným hlasem, zároveň i pracovitostí a pílí, schopností se soustředit. Nesmíme totiž zapomenout na jeden důležitý a jistě i zajímavý fakt: Jonas Kaufmann, rodák z Mnichova, začal původně hrát v osmi na klavír a zpíval ve sboru, o dráze pěvce ale neuvažoval, naopak, připravoval se na přijetí ke studiu matematiky. A skutečně zpívat začal až ve dvaceti! Za dvaadvacet let, jež od tohoto rozhodnutí uběhly, stačil urazit obdivuhodnou cestu a my můžeme být jenom rádi, že ve svém beznadějně zaplněném diáři našel místo a vystoupí i v Praze, jež tak bude bezesporu svědkem dalšího z Kaufmannových uměleckých triumfů.
