Vlasta Chramostová byla podle její herecké kolegyně Dagmar Havlové „žena se vším všudy“ a historická osobnost. Setkaly se při natáčení filmu Odcházení z pera Václava Havla. S jeho chotí vzpomínal na zesnulou herečku redaktor Martin Rachman.
Vlastu Chramostovou si vybavuji jako velmi energickou ženu. Ženu, která když vstoupila do prostoru, tak okamžitě a přirozeně na sebe poutala pozornost a velmi vášnivě diskutovala o společenském dění. To je to, co si vybavíte v souvislosti s Vlastou Chramostovou i vy?
Ano. Ona byla – a je hrozné, že se už říká „byla“ – jako žena velice autoritativní a úžasná herečka. Ve filmových a divadelních rolích, i když jsem měla možnost ji vidět jenom v Babičce, to z ní úplně tryská: ta plnokrevnost, to nádherné ženství. To byla opravdu žena se vším všudy.
Vlasta Chramostová říkala, že pod okny jejího bytu nedaleko Václavského náměstí procházely dějiny. Jak ona sama podle vás zasáhla do českých dějin?
Byla bezesporu historickou osobností novodobých českých dějin, jak kulturních, tak společenských. A tou zůstane navždycky.
Co Václavu Havlovi na paní Chramostové imponovalo?
Ta její nezměrná statečnost a odvaha, na ženu nebývalá. To určitě. Ona byla strašně fajn ženská, s ní bylo dobré být ve společnosti, nezkazila žádnou srandu, byla nesmírně vzdělaná. Napsala dvě životopisné knihy, obě jsem četla a je neskutečné, jak jí v jejím věku fungovala sémantická paměť. To byla úžasná osobnost.
Vy jste se s Chramostovou potkala při natáčení filmového a režijního debutu Václava Havla Odcházení. Nesnažila se paní Chramostová vašemu manželovi radit?
Vůbec. K Vaškově režii přistupovala velmi pokorně, stejně jako my ostatní herci. Jsem nesmírně vděčná osudu, že jsem se s ní mohla potkat a že jsem s ní i mohla hrát. A že jsem mohla pozorovat způsob její práce, jak postupuje na roli. Velikou oporou jí byl Standa Milota.
Ona byla taková moje spiklenkyně a dobrá duše. Scházeli jsme se vždycky večer u ní v pokoji ještě se Standou Milotou a moc hezky jsme si povídali. Její smrt mě moc zasáhla. I když se to samozřejmě dalo čekat. Odešla do nebe, doufám, že už tam je, za Standou Milotou.
Byla pro vás Vlasta Chramostová spíš herečkou komediální? Její obdivuhodný smysl pro humor si pamatuje každý, kdo měl možnost se s ní setkat. Nebo byla spíš herečkou dramatickou? Role, které ji po roce 1990 potkaly v Národním divadle, byly hlavně dramatické.
Já myslím, že dokázala zahrát všechno, že měla ten vějíř hereckého rejstříku široce rozprostřen. Byla skvělou Plajznerkou i skvělou Marií Stuartovnou, i když tu jsem neviděla. Mohu čerpat pouze z televizních přenosů a potom z filmů. Myslím si, že byla všestranná.
Digitální archiv nechal zrestaurovat film Spalovač mrtvol, premiéru v této verzi nabídl karlovarský festival a snímek se v této podobě vrátil do kin. Máte její herectví spojené s touto rolí?
Samozřejmě že ano. A nehraje v tom roli jenom Vlasta, ale i osobnost režiséra Juraje Herze. Mám v paměti zapsanou – a myslím, že půl národa taky – její větu v Bílé paní Zdeňka Podskalského: „Drž hubu a plav!“
Co vám zůstane v paměti, pakliže někdo vysloví jméno Vlasty Chramostové?
Statečná, silná, svobodomyslná, vtipná, velká česká herečka.
Redakčně upraveno a kráceno. Celý rozhovor si můžete pustit ve videu.
