Štastný smolař aneb Když Ivan Trojan prášil

Co se stane, když se potká smolař se lhářem? Na pointu si musíte počkat do osmé hodiny večerní, kdy Česká televize odvysílá novou pohádku režiséra Jiřího Stracha. O hazardu, lžích a štěstí, které holt někdy sedne i na vola.

Jiří Strach v pár pohádkách hrál (slušně vychovaného loupežnického synka v Lotrandovi a Zubejdě) a několik jich taky natočil, jednoznačně nejúspěšnější je Anděl Páně z roku 2005, kterého ČT pravidelně zařazuje do vánočního programu (letos jste si ho mohli připomenout 23. 12.). Úspěch příběhu o nenapravitelně nepraktickém nebeském poslovi, který má sám napravit hříšníka, vězí podle režiséra v jeho komediálnosti. Humorem proto okořenil (přesněji scenárista Marek Epstein) i svou nejnovější pohádku Šťastný smolař – a z Anděla Páně si vypůjčil i některá herecká obsazení.

V roli anděla bavil diváky svými průpovídkami Ivan Trojan a i ve Šťastném smolaři mu sedla opět jako ulitá postava mírně ujetého Kohokoliv, jemuž se vyřídilka taky nezastaví, ať to zrovna vhodné je, nebo není. Koneckonců právě Kdokoli je vypravěčem příběhu, který se semlel „tenkrát, když ještě bylo možný jen tak potkat hlupáka, ne jako dneska“ a začal „ve vesnici mezi Istanbulem a Novým Yorkem“, to jen pro upřesnění, kdybyste ji náhodou hledali na mapě.

Kdokoli ovšem na svém motorizovaném vehiklu se sajdkárou sjel polovinu světa, spolu s kominíkem Filipem (Filip Cíl), s nímž se seznámil na své svatbě, ale to on vám všechno poví sám. Zatímco Kdokoli trpí chorobou pseudolus vulgaris, pro ty, co neumí latinsky: je notorickým lhářem a prášilovské historky sype z rukávu jednu za druhou, Filip je snad jediným kominíkem na světě, který nenosí štěstí. Narodil se totiž se smůlou nalepenou na patách. A co hůř – smůlu přenáší na každého, kdo je v jeho blízkosti.

Naštěstí i největší smolař může mít štěstí a Filip to své našel v krásné Haničce (Martina Zábranská), jak by taky ne, když je dcerou Štěstěny (Dagmar Havlová). Neváhá se pro ni vydat až do městečka Monte Carlos, vybudované potulným komediantem Carlosem, toho času neporazitelným hráčem v kostky – ale jen proto, že má víc štěstí než rozumu. A také silnou vazbu na matku (Jiřina Bohdalová) a koupený titul z Plzně. Zahrál si ho Jiří Dvořák, další herecká zápůjčka z Anděla Páně. Nejen Dvořáka, i Trojana Strach rád obsazuje také do svých mysteriózních detektivních příběhů (Ztracená brána, Ďáblova lest), ale takové záhady jako v nich ve Strachově pohádce nehledejte.

Jak už název pohádky napovídá, vzkaz je jasný: Štastný smolař není protimluv, nikdo snad nemůže být takový pechfogl, aby o štěstí aspoň jednou nezakopl. Jen je mu třeba jít naproti. Kominík Filip má od Štěstěny přislíbeno, že ho odlepí od smůly, když tři lidé prohlásí, že jsou kvůli němu šťastní. Pokud vám to jako návod i přes sváteční všeobjímavost přijde poněkud naivní, alespoň se na účet Šťastného smolaře dobře pobavte. Dnes na ČT1 od 20:00.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 22 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...