Spřízněni volbou

Nejen knihy mají své osudy, to samé, přinejmenším v případě světově ceněného fotografa Jana Ságla (1942), platí i pro filmové negativy, na něž koncem 60. a počátkem 70. let zachytil dění kolem skupin Primitives Group a The Plastic People of the Universe a celého formujícího se undergroundu a jež nyní vycházejí v luxusně vypravené autorské publikaci Tanec na dvojitém ledě. Zároveň je jejich výběr vystaven až do 1. září v lounské Galerii Benedikta Rejta.

Přiznávám, že řada z těch, kteří jsou zachyceni na nádherných černobílých fotkách, jsou mí kamarádi, k hodnocení jak výstavy, tak knihy u mě tudíž přistupuje ještě osobní rozměr, protože koneckonců bylo to i mé mládí, co je na Ságlových snímcích zachyceno. Ale i když pominu vzpomínky a asociace a zůstanou „pouhé“ fotografie, stejně jsem fascinován silou, jež z nich na mě působí. Cosi nepopsatelně pozitivního, navzdory té ošklivé, upatlané době. Odkud se to ale bralo?

Samozřejmě, největší díl patří Janu Ságlovi, protože se mu podařilo vyhmátnout a zachytit právě takové momenty, jež mají nejen dokumentární hodnotu (o to ale tehdy primárně nešlo, tu snímky získaly až časem), ale i hodnotu výtvarnou, uměleckou. Například dvě ženy, škrábající na Zlatém kopci, svébytné komuně, brambory – ovšem v kožichu a kulichu, čímž jen ukazují, v jakých spartánských podmínkách tam lidé žili. Žádná idyla, ovšem jedné z nich přitom sedí na rameni kočka, čímž se sdělení celého snímku, i přes jasnou zimu, posouvá k teplu lidského obydlí.

Anebo ze stejného místa snímek koně proti staré kamenné zdi stodoly bez střechy. Nafukovací balónky poházené v lese. Průvod hostů při svatbě Milana a Jany Hlavsových, kráčející loukou. Nebo fotografie z roku 1974, na níž vidíme zamyšleného Pavla Zajíčka, hledícího na Veroniku Němcovou na houpačce, zatímco v pozadí hraje na housle keramik František Maxera, v jehož chalupě se svatba odehrávala. To vše v kompozici, již prostě nelze naaranžovat – je ale potřeba v pravý okamžik zmáčknout spoušť. Právě ve vystižení nálady se projevuje Ságlův talent.

  • Tanec na dvojitém ledě (výstava fotografií Jana Ságla, Galerie Benedikta Rejta) zdroj: Galerie Benedikta Rejta
  • Tanec na dvojitém ledě (výstava fotografií Jana Ságla, Galerie Benedikta Rejta) zdroj: Galerie Benedikta Rejta

Nemusí být člověk ani pamětník, aby na něj při listování více než pětisetstránkovou knihou dýchl duch doby, v níž fotografie vznikaly, tedy let 1967 až 1976. Doby relativního uvolňování, ale i následného, o to většího přituhování. Zároveň je ale v podstatě ze všech těch krásných černobílých snímků cítit radost, kterou prožívali jak muzikanti zmíněných kapel, tak jejich fanoušci.

Radost pouze zdánlivě paradoxní, protože i v podmínkách vnější nesvobody lze vytvářet ostrůvky, ona veselá ghetta, jak o nich psal Ivan Martin Jirous, ostatně člověk, který v podstatě prolíná celou Ságlovou knihou. A to nejen proto, že byli švagři – Ságl si totiž vzal Jirousovu sestru Zorku, výtvarnici, autorku happeningů a land artu – a že se znali z dospívání v rodném Humpolci. Až do jejich ideového rozchodu v roce 1976, kdy také Ságl přestává dokumentovat život undergroundové komunity, si byli blízcí i jako přátelé, sbližoval je i stejný pohled na umění.

Zpět ale ke knize Tanec na dvojitém ledě – ta je sestavena z negativů, které Ságl dlouhá léta považoval za ztracené. Když totiž začala StB na jaře 1976 se zatýkáním členů undergroundu, bylo mu jasné, že si přijdou i pro něj, a nechtěl, aby, jak říká, zatýkali podle jeho fotografií. Negativy i fotografie proto ukryl u známých, část údajně skončila zalita betonem pod podlahou vesnické chalupy, větší část se mu ale naštěstí po listopadu vrátila, ovšem ve víru doby je někam založil a zapomněl na ně. A vynořily se až před rokem…

Naštěstí, protože vedle Ondřeje Němce a Jaroslava Libánského patří Ságlovy snímky k jediným zachycujícím systematicky tehdejší undergroundové dění. A nejen to, naprostá většina jich je neznámých, vedle stále dokolečka přetiskovaných stejných záběrů tak máme možnost vidět například celou sérii z již zmíněné svatby basisty Plastiků Milana Hlavsy, jejich rané období, řadu koncertů, stejně jako snímky Primitives Group a jejich na svou dobu skandálních produkcí, nemluvě o vystoupení DG 307 a dalších kapel.

Říká-li Jan Ságl, že focení je pro něj způsob, jak „něco zkoumat a něco sdělovat“, undergroundová kronika Tanec na dvojitém ledě je toho krásným důkazem.

JAN SÁGL / Tanec na dvojitém ledě, vydal: Kant, 540 str., anglicky, česky, 699 Kč.

Načítání...