Praha - Dokument Heleny Třeštíkové Soukromý vesmír, líčící dějiny jedné rodiny v průběhu 37 let, viděli první diváci z řad novinářů. I když manželé Kettnerovi a jejich děti nevedou tak dramatický život jako hrdinové předchozích dokumentů Marcela, René a Katka, je cesta jejich životem optimistickým a dojemným svědectvím o důležité roli rodiny, pestrobarevnosti lidského života a hledání jeho smyslu.
„Je to zatím můj nejdelší časosběrný projekt. Kamarádku Janu jsem začala sledovat už v roce 1974, když čekala své první dítě s manželem Petrem. Právě život jejich syna Honzy je osou tohoto snímku,“ řekla Třeštíková.
Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života. Zatímco archivní záběry připomínají uměleckou kariéru Karla Gotta, významné okamžiky dobývání kosmu či zásadní politické proměny této země, deníky rodiny Kettnerových, které si po celou dobu pečlivě vedl otec rodiny Petr, nabízejí soukromou alternativu velkých dějin.
Jako statisíce dalších Čechů i Kettnerovi v éře nesvobody soustředili pozornost na svůj „soukromý vesmír“. Fascinující cesta jejich životem je i díky tomu velmi optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležité roli rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu.
Helena Třeštíková v rozhovoru pro Studio 6 ČT24 upozornila na to, že tentokrát nepředkládá nijak výjimečné a dramatické osudy, ale vlastně obyčejný příběh jedné rodiny. „Doufám, že právě tím, že v zachycených událostech se může kdokoli z nás poznat, by to diváky mohlo zajímat. Dlouhou dobu mé natáčení byla improvizace, skoro až do poslední doby, kdy jsme se dohodli na financování projektu a dokončení do konce tohoto roku. Film začíná narozením prvního dítěte, takže trochu víc sledujeme ono dítě, Honzu, který prošel celkem bouřlivým vývojem. Byl anarchista, pak se ztratil ve světě, nyní žije ve Španělsku. Rodina nadále žije v Liberci, má další dvě dcery a prožívala a prožívá to, co my všichni – poslední léta normalizace, revoluci, nové poměry, což i částečně zaznamenával otec rodiny do deníku, takže i ten tam je zachycený,“ přiblížila obsah dokumentu autorka.
Režisérka dále informovala o tom, že momentálně sleduje asi dvacet příběhů. Technologie natáčení je různorodá. Někdy si natáčení naplánují, jindy si náhodně zavolají a podobně. Objekty natáčení mají i možnost promluvit do obsahu. „Hrdinové mých filmů mají vždy možnost se jít podívat do střižny, kde se mohou seznámit s blížícím se konečným tvarem a dát připomínky. Nechci být nesympatickým voyeurem a vždy se snažím zvažovat, co je ještě únosné ve filmu nechat a co už je za hranicí. O tom se vždy ve střižně bavíme velmi intenzivně,“ poodhalila něco ze zákulisí tvorby Helana Třeštíková, která na závěr prozradila svůj cíl: „Ve výsledku by celý komplex časosběrných dokumentů měla být kronika České republiky zachycená na jednotlivých osudech.“
Soukromý vesmír Heleny Třeštíkové se v kinech objeví v lednu.
