Toto není příběh o noční písni, upozorňuje název aktuální výstavy v havířovské galerii Krystal. Představuje tvorbu sochařky Sabiny Knetlové, která inspiraci pro svou tvorbu hledá v kulturách starověkých národů. Inspirací a zároveň hlavním materiálem je pro ni také beton, z něhož opakovaně tvoří.
K sochařině se Sabina Knetlová podle svých slov dostala omylem. Původně chtěla na Fakultě umění Ostravské univerzity studovat malbu, ale při přijímačkách dostala nabídku, zda by jí víc nezajímal sochařský ateliér. „Byla to pro mě velká laboratoř, protože jsem neuměla ani namíchat sádru. Bylo to dobrodružné, ale začalo mi to dávat smysl,“ podotýká ke svým studiím.
Nejprve modelovala ruce, končetiny, trupy a hlavy. Nyní vytváří figury. Důležitý je tvar i zajímavý detail. „Mám radši klidný, kompaktní tvar. Energii směřovat dovnitř, žádné tvarové exhibice, spíše statičnost,“ říká.
Drží se klasického řemeslného postupu. Sochy vymodeluje z hlíny, do následné sádrové formy pak přidává beton. „Beton jako materiál pro Knetlovou představuje neustálou proměnnou, jež nabízí dostatek možností a variabilitu zpracování. Určité konotace a inspirační podnět lze zaznamenat již ve starém sochařství provozované například Etrusky a Egypťany,“ píše k výstavě kurátorka Valentýna Ondřejová.
Sfinga jako autoportrét
Ke starým kulturám odkazuje právě i aktuální výstava. Návštěvník by měl procházet údolím, které hlídá bájné dvouhlavé zvíře podobné sfinze. Je portrétem sochařky, jejího přítele i domácího mazlíčka.
I jako podstavce pro sochy využila Knetlová betonové tvárnice. „Funguje to jako lego, dobře se přizpůsobuje k prostoru, ve kterém vystavuji, a s betonovými sochami docela dobře komunikuje,“ vysvětluje sochařka.
Většina děl vznikla přímo pro komorní prostor havířovské galerie Krystal. Od poloviny února budou díla Sabiny Knetlové k vidění také v ostravské galerii Plato, která vystaví tvorbu někdejších studentů a studentek Fakulty umění v Ostravě.
