Šklín (Ukrajina)/Praha - Dnešního dne, 22. března, uplynulo sto let od narození jedné z největších osobností českého operního umění 20. století Eduarda Hakena. Haken, který byl plných padesát let sólistou české první scény, se do povědomí generací zapsal nejen interpretací stěžejních rolí světového repertoáru, ale zejména řadou postav v domácích operách - především jako Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě a jako Vodník v Dvořákově Rusalce. Věnoval se i koncertní činnosti a zvlášť vynikl jako interpret oratorií.
„Haken vždy k hudbě tíhnul, medicínu vystudoval, protože si to přál tatínek. Jako pěvec byl však výtečný, nejenom hlasovým vybavením, ale i charakterem a lidskými vlastnostmi. On zpěv studoval soukromě a snažil se o angažmá ve sboru Národního divadla. O tomto konkurzu se zachoval zajímavý dokument, kdy Václav Talich, který slyšel všechny adepty, jako o jediném Eduardu Hakenovi prohlásil, že si zasluhuje dalšího pěveckého školení a také, že by ho měli přijmout jako sustentanta. Což se stalo a Haken se pak dále školil v přípravce Národního divadla. Na nějaký čas odešel do Olomouce, aby si vytvořil repertoár a v roce 1941 pak přišel natrvalo do Prahy,“ přiblížil Hakenovu profesionální dráhu operní znalec Jan Králík.
„Pokud se jeho repertoáru týká, on musel především s tou postavou souznít. To, co si zpětně uvědomujeme, že nás na Hakenovi nejvíce zajímá, je jeho vnitřní lidskost. Například Vodník v jeho podání, je sice nadpřirozená bytost, ale s lidskými vlastnostmi, strachem, láskou, obavami o Rusalku. Tím se zapsal navěky do naší paměti. Kohokoli jiného si po něm představit v postavě, kterou on vytvořil, bylo pak hodně obtížné,“ upozornil Jan Králík.
Eduard Haken
se narodil v rodině volyňských Čechů v obci Šklín na Ukrajině. Po návratu do vlasti svých předků studoval čtyři roky na pražské Karlově univerzitě medicínu. Na studia si přivydělával zpěvem a posléze začal zpěv studovat. V Národním divadle v Praze si poprvé zazpíval v roce 1936, sólistou první scény se stal o pět let později. Nastudoval tam padesát rolí. Často vystupoval i v sálech a kostelích v menších městech a na venkově. Zemřel 12. ledna 1996. Místem posledního odpočinku legendárního basisty se stal Vyšehradský hřbitov v Praze.
