Ve věku jednadevadesáti let zemřel Ladislav Chudík, o jeho úmrtí informovala slovenská první scéna. Divadelní, filmový a televizní herec v Česku proslul především v charakterní roli primáře Sovy v Dietlově seriálu Nemocnice na kraji města.
Herec v poslední době čelil různým zdravotním potížím a kvůli silnému zápalu plic byl hospitalizován. "V nemocnici ležel dva měsíce. Jeho zdravotní stav byl vážný a dnes se náhle zhoršil. Navzdory velké snaze lékařů pacient zemřel na srdeční a plicní selhání," citoval portál Aktuality.sk mluvčí bratislavské univerzitní nemocnice Petru Staňo Maťašovskou. Termín posledního rozloučení by mělo SND oznámit později v tomto týdnu.
Chudík je označován za legendu slovenského a československého filmu i divadla; herecké zkušenosti předával mladším generacím od konce 40. let na konzervatoři a od 60. let na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Na jevišti první slovenské scény se objevil už v roce 1944, v letech 1963 až 1966 vedl její činohru. Tehdy se také sám připravil o dvě velké postavy světového divadla, o nichž léta snil (Hamleta a Cyrana z Bergeraku). "Chtěl jsem být hrdina, a tak jsem se jako šéf z obsazení vyškrtl. Nechtěl jsem zavdat důvod k podezření, že se protežuju," vysvětlil Chudík, jenž se kvůli tehdejší funkci vzdal i filmových nabídek od Karla Kachyni či Jiřího Weisse.
Od rolí v čižmách k bílému plášti
Před kamerou debutoval rodák z Hronce u Bánské Bystrice v roce 1946 v dramatu Martina Friče a Paľa Bielika Varúj...! Následoval film ze Slovenského národního povstání Vlčie diery (1948) a další válečný film od Bielika Kapitán Dabač dostal Chudíka v roce 1960 až na festival do irského Corku. On sám těmto úlohám přezdíval "role v čižmách"; mezi další známé patří i úloha ve Vávrově velkofilmu Sokolovo, součásti historické trilogie o československých dějinách za druhé světové války (dále Dny zrady a Osvobození Prahy).
Do zlatého fondu slovenské kinematografie přispěl Chudík rolemi ve snímcích nové vlny režiséra Petera Solana Tvár v okne (1963) či režiséra Stanislava Barabáše Pieseň o sivom holubovi (1961). Zahrál si i v kriminálkách - mimo jiné v trilogii režiséra Andreje Lettricha ze 60. let Smrť prichádza v daždi, Vrah zo záhrobia a Volanie démonov. Z Čechů točil například s Jiřím Weissem vojenské drama Zbabělec (1961), Janem Schmidtem Luk královny Dorotky (1970) či Jiřím Krejčíkem film Půlnoční mše (1962). Od 70. let se objevoval zejména v televizních filmech a inscenacích.
Hvězdou československých domácností se ale Chudík stal teprve v roce 1977, kdy kvůli úmrtí Karla Högera získal hlavní roli primáře Sovy v kultovním seriálu Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města. "Všichni tím byli tak zaskočeni, že měli pocit, že natáčení už pokračovat nebude. Režisér Dudek navíc Högera miloval stejně jako já Seiferta," připomněl své obavy ze vstupu do seriálu Chudík, jemuž se po odvysílání seriálu lidé svěřovali s problémy citovými i ortopedickými.
Dietlova slova pronášel i na samém sklonku 80. let ve scenáristově posmrtném seriálu Letící delfín; sedmidílnou sérii o aviatice natočila Československá televize v roce 1989, na premiéru ale Delfín čekal čtyřiadvacet let. Po revoluci se pak vrátil i k populární primářské roli. "Budu na něj vzpomínat jen v tom nejlepším. Byl to totiž nejen výborný herec, ale i nesmírně skromný a krásný člověk," řekl český režisér Viktor Polesný, který s Chudíkem natáčel v roce 2008 třetí sérii Nemocnice na kraji města s podtitulem Nové osudy. "Každé setkání s ním, i když jich v mém případě nebylo moc, bylo zážitkem. Byl to totiž moc hodný pán," dodal.
"Hrál jsem i Mengeleho - a říkali, že dobře"
Do české kinematografie Chudík naposledy zavítal před šesti lety, když se v Hřebejkově dramatu Kawasakiho růže ujal role bývalého příslušníka Státní bezpečnosti. Na plátně tak tvář, již čeští diváci znali zejména z borské nemocnice a ordinace v Týništi, pronášela větu, v níž výslechy normalizační StB přirovnala k umění. Za svůj herecký výkon obdržel v roce 2010 Českého lva.
"Přitom jsme jeho scénu natočili za jediný den. Rád připomínám jeho reakci, když jsem ho s rolí seznámil. Odpověděl mi tehdy: Já vám rozumím. Ale hrál jsem i Mengeleho a říkali, že dobře," vzpomíná Jan Hřebejk. Připomněl, že slovenské publikum samozřejmě znalo mnohostrannou šíři Chudíkova talentu, a obsazení herce primáře Sovy do záporné role pro něj proto nemohlo být takovým překvapením. "Jeho život se naplnil a budu na něj vzpomínat v dobrém."
Navzdory vysokému věku byl Chudík na sklonku svého života pevně ukotven i na slovenské divadelní scéně; ve Slovenském národním divadle pod režijním dohledem Martina Huby hrál i v posledních letech roli číšníka v inscenaci Tančírna. Ta bilancuje slovenskou historii dvacátého století od světové války po rozpad společného státu Čechů a Slováků a od své premiéry v roce 2001 zaznamenala zhruba 250 repríz.
