Praha – Herec pamětnických filmů Richard Antonín Strejka byl dnes, dvaadvacet let po své smrti, uložen k poslednímu odpočinku na vyšehradském hřbitově. Strejka zemřel v zapomenutí, ve 30. a 40. letech byl ale známý ze studentských komedií, například z role „šejka“ Peterky v Cestě do hlubin študákovy duše.
„Šejk“ Peterka byl 22 let po smrti uložen na Vyšehradě
Strejka, vlastním jménem Strejček, zemřel 2. září 1990 ve věku nedožitých 82 let. Jeho celoživotní partner, televizní architekt Ladislav Branč, několikrát usiloval o to, aby byl uložen ve vyšehradském hrobě, kde jsou pohřbeni umělci, kteří odešli v osamění. „Ale objevil se odkudsi názor, že na to nebyl dostatečně slavný,“ vysvětlil moderátor Aleš Cibulka, který se věnuje životopisům hvězd i hvězdiček pamětnických filmů a který je jedním z iniciátorů pietního aktu.
O tom, že Strejka nemá důstojné místo odpočinku, se dočetl v Pozitivních novinách Ondřeje Suchého. Posléze Cibulku, který v tradičním kalendáři pro filmové pamětníky věnoval jeden týden právě tomuto herci, oslovil prezident Herecké asociace Jiří Hromada. Její prezidium koncem února jednomyslně schválilo návrh, aby urna byla uložena v hrobě na Vyšehradě, který nadace Život umělce zřídila v roce 1999. Pohřbeni jsou zde herečky Vlasta Fabianová a Ljuba Hermanová, kapelník Karel Vlach nebo písničkářka Zuzana Navarová.
6 minut
Rozhovor s Alešem Cibulkou a Ondřejem Suchým
R. A. Strejka se od poloviny 30. let do roku 1950 objevil v téměř třech desítkách filmů. „Začínal jako tanečník, ale všimli si ho filmaři. K jeho nejslavnějším patří role ve snímcích Cesta do hlubin študákovy duše, Škola základ života či Příklady táhnou. Mimochodem všechny septimány hrál až po třicítce,“ doplnil Cibulka.
V padesátých letech přestaly nabídky od filmu přicházet, což byl osud i dalších hvězd válečného filmu. „Po válce vystoupil v jediném snímku – dokumentu o Jindřichu Plachtovi. Plachta tvrdil, že má v R. A. Strejkovi svého následovníka,“ přidal zajímavost novinář a spisovatel Ondřej Suchý.
Po válce prošel Strejka Divadlem kolektivní tvorby, Divadlem Státního filmu, vystupoval na zájezdových estrádách a do roku 1957 v pražském baru Alhambra. V 80. letech byl členem pomocného rozhlasového hereckého sboru. Na televizní obrazovce se ale ještě objevil, právě díky Suchému. „V roce 1987 jsem na něj získal telefonní číslo a přesvědčil ho, aby přišel do pořadu Kavárnička dříve narozených. Pan Strejka v něm vzpomínal na svou kariéru a zazpíval i svou slavnou písničku z filmu Příklady táhnou,“ připomněl Suchý. „Poznal jsem ho jako nesmírně jemného, citlivého a milého člověka, a jestliže nám zmizel z očí, tak jedině kvůli tomu, že byl neprůbojný a i na stará kolena plachý.“