Události v kultuře stanovily šest nejpalčivějších problémů současné kulturní scény: Fungování veřejnoprávních institucí v kultuře, Národní plán obnovy, Nový fond audiovize, Státní fond kultury, Zákon o kultuře a Status umělce. K jednotlivým tématům oslovily kandidáty na ministra kultury a experty na kulturu všech relevantních stran podle průzkumů. Závěrem pak oslovení zástupci shrnují priority svých stran pro kulturu.
Sedm témat do voleb: Jaké priority vidí kandidující strany v kultuře?
Veřejnoprávní instituce v kultuře
Příspěvkové organizace v kultuře řeší v souvislosti se zřizovatelem nejen financování. Na vůli svého zřizovatele jsou zcela závislé, protože ten může vedení například divadla či galerie kdykoliv odvolat. Nejkřiklavějším případem byl zřejmě náhlý konec generálního ředitele Národní galerie Jiřího Fajta na popud ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD). Obdobným způsobem odvolal Staněk i ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa.
Řešením by mohlo být vytvoření takzvané veřejnoprávní instituce v kultuře, příslušný legislativní návrh vznikl před pěti lety. Všechny oslovené politické stany s vytvořením této instituce souhlasí.
Hnutí ANO, za které kulturní priority představuje Lubomír Brož, ale upozorňuje na možné rozvolnění mzdových poměrů – ty by totiž zřejmě nebyly součástí platových tabulek zaměstnanců veřejné správy. „Odborářům se na tom nelíbí, že by mzdy mohly být méně transparentní, že by se opustil systém tabulek. Takže by si například vedení instituce mohlo dát větší mzdy, naopak by snížilo mzdy běžným zaměstnancům,“ obává se Brož.
Koalice SPOLU má přípravu zákona o veřejnoprávní instituci přímo v programu. Podle kulturního experta koalice Martina Baxy není veřejnoprávní instituce v kultuře nicméně plošně ideálním řešením. Problém mohou být třeba muzea. Pokud muzeum kofinancované státem a krajem koupí umělecké dílo, vyvstane otázka, komu dílo de iure patří: jestli státu, nebo kraji. Baxa ale zdůrazňuje, že výhody jasně převažují: „První je vícezdrojové financování, druhá výhoda je spojená s dlouhodobým financováním a výhodou je mimo jiné také to, že veřejnoprávní instituce v kultuře má správní radu, tedy je větší ochrana ředitele před vnějšími vlivy.“
S otázkou, jestli česká kultura potřebuje veřejnoprávní instituci v kultuře, oslovila ČT24 také hnutí Přísaha. To se ale k problematice odmítlo vyjádřit.
Veřejnoprávní instituce v kultuře (zdroj: ČT24)
Národní plán obnovy
Národní plán obnovy je rozsáhlý dotační projekt z prostředků Evropské unie v celkové výši sto osmdesát miliard korun. Samotný kulturní a kreativní sektor v Česku má získat bezmála osm miliard. Grantový a dotační systém by se měl konečně dočkat digitalizace. Více než půl miliardou by mělo být podpořeno podnikání v kulturním a kreativním sektoru.
Největší otázkou zůstává financování kreativních center, chybí totiž jak analýza současného stavu, tak i jasné určení priorit ministerstva a krajů. O ekonomickém a kulturním významu kreativních center ale nikdo nepochybuje.
„Vznik kreativních center v jednotlivých regionech České republiky by trošku propojil průmysl a kreativní segment. Víme na případě zahraničních filmových zakázek, že dneska se tady protočí šest miliard korun a že to jako takové vlásečnice prokrvuje všechny regiony,“ podotýká Jan Lacina (STAN).
„Aby to nešlo na nějaké měkké věci, aby to šlo do regionů, do kulturní infrastruktury, která je dlouhodobě velmi podfinancována,“ přeje si Lubomír Brož (ANO).
Dle Zdeňka Štefka z KSČM není stavba kreativních center nutná a ukazuje na typický ministerský neduh – plánování bez znalosti lokálních poměrů a problémů. „Tu roli tvoří zejména na malých obcích knihovny, jsou součástí koncepce, která funguje odshora až po malé obce. Stojí na dobrovolnicích. Takže komunitní centra by měla být soustředěna zejména tam, pokud je tam knihovna,“ domnívá se.
„Pokud by došlo k čerpání této sumy, museli bychom zavřít do sklepa takzvaný resortismus, kdy si každé ministerstvo hraje na svém písečku. Využít kapacity krajů, měst, obcí a ministerstva, aby kooperovaly a aby peníze byly účelně využity,“ upozorňuje Ondřej Chrást (Piráti).
Že čerpání miliard korun bude obrovská administrativní výzva, přiznává i současný ministr kultury Zaorálek. Zaměstnanců je málo, navíc jim chybí proškolení a čas běží. „Je samozřejmě škoda, že se nepodařilo v průběhu roku navýšit počet zaměstnanců, kteří by se tomu věnovali. Na vládě bylo řečeno, že dokud nebudou peníze schválené, tak není možné zvyšovat tabulky, a samozřejmě tím pádem se to stává napjatější,“ říká.
Přesto ministerstvo kultury ubezpečuje, že vše zvládne. V polovině října mají být oznámeny podrobnosti, jakým způsobem bude resort vybírat projekty a za jakých podmínek se do nich lze hlásit.
Národní plán obnovy (zdroj: ČT24)
Nový Fond audiovize
Státní fond kinematografie, pod vedením Heleny Bezděk Fraňkové, je to jeden z mála vychvalovaných pilířů české kulturní politiky. Čeká ho nicméně transformace, která má zohlednit dynamický vývoj v globální audiovizuální tvorbě. Nově vzniklý Fond audiovize by měl podporovat i českou televizní, seriálovou a videoherní tvorbu.
„Státní fond kultury je už podruhé lídrem takových velkých změn. Poprvé, když se transformoval z příspěvkové organizace do Státního fondu kinematografie. A od té doby funguje jako špičková instituce pro podporu kinematografie,“ nepochybuje Ondřej Chrást (Piráti).
„Abychom byli nejenom přidavačem velkých světových společností, jako je Netflix, Amazon, Lions Gate a celé řady dalších, které tady dnes působí a které tady investují miliardy do natáčených seriálů, ale abychom umožnili i české produkci, aby se prosadila,“ odůvodňuje změnu současný ministr Zaorálek.
„On-line platformy jsou dnes důležitými vysílateli, jak víme podle mezinárodních cen. To znamená, že se fond liberalizuje a rozšiřuje i mimo segment filmů do kin,“ doplňuje Jan Lacina (STAN). K transformaci fondu se měl možnost vyjádřit i zástupce SPD Josef Nerušil, ten ale odmítl.
Kromě kinové a takzvané small screen tvorby bude podporován i český videoherní průmysl, který raketově roste. V současnosti je už dvakrát větší než tuzemská televizní a filmová tvorba. Protože je fond zřizován zákonem, čeká se na výsledek říjnových sněmovních voleb. V ideálním případě by mělo být příští rok k dispozici sto padesát milionů korun na podporu seriálové tvorby.
Nový Fond audiovize (zdroj: ČT24)
Státní fond kultury
Státní fond kinematografie bude v příštím roce poskytovat dotace v celkové výši třiceti milionů korun. Vznikl v devadesátých letech s vidinou, že se stane alternativním zdrojem financování kultury. Místo toho se ale paradoxně zadlužil. Fond se probral z klinické smrti až před deseti lety. Otázkou je, co s ním do budoucna.
„Máme tady Fond audiovize, respektive Stání fond kinematografie, jako dobrý předobraz, a Státní fond kultury by měl časem okopírovat jejich strukturu a způsob financování tak, aby byl samostatným nástrojem na financování ostatní kultury mimo filmový průmysl,“ popisuje Jan Lacina (STAN).
„Naší vizí je, aby se Státní fond kultury stal středobodem českého kulturního dění, aby v jeho rámci působily odborné skupiny. Chtěli bychom do Státního fondu kultury přesunout všechna grantová schémata a všechny finance z ministerstva kultury tak, jak je to běžné v některých západních zemích,“ plánuje Ondřej Chrást (Piráti).
„Kultura by měla sloužit zejména národním zájmům, měla by sloužit k podpoře národní kultury, národní tvorby a vlastně rozvoji lidové slovesnosti, zachycení lidového folkloru,“ sdělil obecněji Josef Nerušil (SPD). Konkrétní problém vidí ve financování: „Máme zato, že financování by mělo směřovat především do kultury, nikoliv do komerčních projektů, neziskových, popřípadě aktivistických projektů.“
Bližší představu, jak by měl fungovat Státní fond kultury, nemá ani hnutí Přísaha. „Česká republika je země s velmi bohatým kulturním dědictvím, takže my chceme, aby minimálně jednou za rok měly všechny státní, národní, regionální a obecní památky i muzea vstup zdarma,“ uvedla k tématu Nicole Fryčová.
Státní fond kultury (zdroj: ČT24)
Status umělce
Covidová krize ukázala, že státní správa nemá informace, kolik lidí vlastně v České republice pracuje v kulturních a kreativních oborech. Status umělce v Česku neexistuje. Během pandemie vyšlo najevo, že v kultuře pracuje přes dvě stě tisíc lidí, přičemž stát nevěnuje pozornost jejich speciálním sociálním, zdravotním a daňovým potřebám.
„Když se mělo určovat, komu by měla v kultuře směřovat covidová pomoc, zejména v programech na podporu profesionálních umění, tak s tím byly velké problémy, takže ano, myslím, že je to minimálně nějaký start k vnitřní debatě,“ říká ke zřízení statusu umělce Martin Baxa (ODS).
Řešení statusu umělce, který je platný v Německu nebo třeba ve Francii, je součástí i Národního plánu obnovy, kde je na něj připraveno 690 milionů korun. Prostředky budou určeny mimo jiné na internacionalizaci českých umělců. Nejzásadnější je ale nyní legislativní úprava.
„Nepodařilo se v minulých letech v tomto vytvořit určitý systém, zdálo se, že je to jenom nějaká formální úředničina, ale pak se ukazuje, že lidé v těchto profesích jsou často na nejrůznějších smlouvách, někdy mám pocit, že je to skoro šedá ekonomika. To možná funguje v dobách, kdy se nic neděje, ale ve chvílích, jako byla ta krize, se ukázalo, že to je nesmírně obtížné s takovým prostředím pracovat,“ připouští ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD).
Zástupce hnutí SPD Josef Nerušil chápe problematiku statusu umělce jinak – jako udělování medailí a oceňování zasloužilým tvůrcům: „Myslím, že je každý rád, když je za svoji celoživotní kariéru oceněn, ale na druhou stranu si nemyslíme, že by to bylo vhodné legislativně upravovat do nějakého formálního postavení, které by bylo třeba spojeno s benefity, protože jsme toho názoru, že dobrý umělec, i když je v důchodu, jako třeba paní Bohdalová, může vždycky fungovat.“
Legislativní úpravu statusu umělce by měl zřejmě řešit zákon o kultuře.
Status umělce (zdroj: ČT24)
Zákon o kultuře
Zatímco sport nebo výzkum a vývoj jsou legislativně upraveny (existují Národní rada pro sport a Rada pro vývoj, výzkum a inovace), český právní řád postrádá zákon, který by vyjadřoval, že stát kulturu podporuje a jakým způsobem. Stejně jako v případě mnohých jiných volebních témat spojených s kulturou je i toto předmětem dlouholetých – a neúspěšných – debat.
Lubomír Brož (ANO) je rozhodně pro zákon o kultuře. „Měly by tam být definovány zdroje, jejich rozdělování a další věci. Vím, že mnoho let se o tom diskutuje, chtělo by to dotáhnout do konce, podporujeme to,“ potvrdil.
„Je nutné legislativu v oblasti kultury tvořit od hlavy, zákon o kultuře být musí. Je to určitá priorita, měl by definovat význam kultury v naší společnosti, veřejnou funkci kultury, měl by definovat i určité základní parametry, roli státu, kraje a lokálních samospráv a měl by garantovat určité finanční rámce,“ má jasno stínový ministr za KSČM Zdeněk Štefek.
Martin Baxa o smyslu zákona o kultuře pochybuje: „V legislativě vidím cestu buď ve speciálních samostatných zákonech jako zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře nebo novelizací některých jiných důležitých zákonů, jako je třeba autorský zákon, ale nemyslím si, že by dávalo smysl se pouštět v nastávajícím volebním období do valení sisyfovského kamene v podobě zákonu o kultuře.“
Se zřízením Rady pro kulturu souhlasí ANO, KSČM i koalice SPOLU. Před deseti lety už rada existovala jako expertní orgán ministra kultury, poté byla rozpuštěna.
Zákon o kultuře (zdroj: ČT24)
Priority v kultuře
Současný ministr kultury, stínoví šéfové resortu a straničtí experti na kulturu sdělili Událostem v kultuře priority kulturní politiky. Oslovení zástupci byli opět vybráni ze stran relevantních podle průzkumů.
Lubomír Brož (ANO): „Chceme navýšit rozpočet do kultury na jeden a půl procenta. Mluví se o tom, že by se měl dostat na jedno procento, v současné době je to přibližně 0,8 procenta. Do roku 2025 bychom to chtěli navýšit. Myslím, že si to kultura zaslouží. Nejde to samozřejmě skokově, že by to bylo do roku 2022, ale do roku 2025 jeden a půl procenta na kulturu.“
Martin Baxa (ODS): „Rozhodně chceme, aby stát mnohem více sázel na výstavbu a podporu výstavby kulturní infrastruktury. Zanedbanost v Česku je ve srovnání s některými sousedními státy obrovská. Považujeme za důležitou ochranu autorského práva, chceme podporovat kulturu v regionech, rozhodně chceme propojení oblasti kultury a školství, teprve po mnoha letech jsme se dočkali podepsání formálního memoranda, které ale ještě naplněné není. A také plánujeme to, že se gesce turismu převede z ministerstva pro místní rozvoj pod ministerstvo kultury.“
Ondřej Chrást (Piráti): „Kultura je základem dalších ekonomických odvětí, myslím, že například v Evropské unii je už zcela patrné, že kulturně-kreativní odvětví, tedy odvětví přímo navázané na kulturu, produkují více než pět procent celého HDP celé Evropy. To je i naším cílem, aby kultura neseděla v koutě a aby se konečně nějakým způsobem transformovala.“
Jan Lacina (STAN): „Veřejná instituce v kultuře. Pro některé instituce, které potřebují liberalizovat, ale zároveň ochránit šéfy kulturních institucí před zvůlí politické moci, je těch věcí ještě pár. Například zákon o cestovním ruchu, který má Slovensko i Rakousko, my ho nemáme. Potřebujeme krajská destinační centra pro cestovní ruch, chceme toto propojit. Velkou ambicí je propojit kulturu, cestovní ruch a kreativní průmysly tak, aby to ministerstvo za čtyři roky nebylo jenom ministerstvo, které rozděluje peníze, ale spravuje i segmenty našeho života, které naopak peníze vydělávají.“
Josef Nerušil (SPD): „Bylo by dobré otevřít debatu o tom, zda filmový archiv, zvukový archiv Českého rozhlasu a původní dramatickou tvorbu neoddělit od zpravodajství a publicistiky a samotné zpravodajství a publicistiku potom centralizovat. Protože nám nedává smysl, aby Český rozhlas, Česká televize a Česká tisková kancelář měli na jedné akci každý svého zpravodaje, dalo by se to racionalizovat.“
Zdeněk Štefek (KSČM): „Zaměřil bych se na dlouhodobé financování kultury, aby byly jednak zajištěny důstojné platy a mzdy v oblasti kultury, a jednak aby bylo nastaveno dlouhodobé financování významných kulturních akcí, aby nemusely každý rok žádat znovu a znovu o granty, ale zároveň aby bylo umožněno podporovat i akce nové, například v oblasti národní kultury. Nezbytně nutné je zpřístupnit kulturu i některým cílovým skupinám, protože kulturní víkend přijde rodinu i na několik tisíc korun, a to už je pro ně značně limitující.“
Lubomír Zaorálek (ČSSD): „Celá řada lidí dělá kulturu spíš než za peníze z lásky k věci, protože platy, které za to mají, jsou špatné. Jsou tam vysokoškoláci, často velice kvalifikovaní, ale naprosto nezaplacení. To je podle mě věc, která je také chybou. Jestliže budeme brát kulturu vážně, a věřím, že nám nic jiného nezbývá, jsme-li soudní, tak se musíme vůči těm lidem chovat férově.“
Nicole Fryčová (Přísaha): „Chceme, aby co nejvíce kulturních památek bylo zpřístupněno lidem s jakýmkoli zdravotním postižením. Když to jen trochu půjde, aby se do nich dostali lidé na vozíku a vnitřní expozice byly co nejvíc přístupné pro lidi jak se zrakovým, tak se sluchovým postižením a i dalším postižením.“
Priority v kultuře (zdroj: ČT24)