František Kupka prožil převážnou část svého života ve Francii, zůstává ale i významným českým výtvarníkem, jak připomíná aktuální výstava v ostravských Dolních Vítkovicích. Pod názvem František Kupka – Čech tamní Milan Dobeš Museum představuje slavného malíře jako experimentátora s duší vlastence. Vystaveny jsou olejomalby, grafiky a také Kupkovy práce na zakázku pro stát.
S uměním lze experimentovat, s vlastí ne. V Ostravě je Kupka za dobrého Čecha
3 minuty
Výstava v Dolních Vítkovicích připomíná Františka Kupku
Jedním ze stěžejních děl výstavy je olejomalba Vibrantes no. 2. Kupka na ní pracoval sedmnáct let, po dokončení v roce 1953 se stala jedním z děl, která ovlivnila budoucí umělce geometrické abstrakce.
Kupkovu chuť zdokonalovat a předělávat svou tvorbu dokazují i Čtyři příběhy černé a bílé. V Ostravě je možné porovnat dvě stejná vyhotovení těchto abstraktních grafik z roku 1926, která ovšem tak úplně stejná nejsou.
„Jeden soubor byl prodán, druhý darován, a když jsme instalovali výstavu, tak se tu oba sešly. Můžeme tak vidět, že jsou diametrálně odlišné. Když začnete jednotlivé grafiky podrobně studovat, zjistíte, že nevidíte 26 grafik ve dvou vyhotoveních, ale vlastně 52 různých grafik,“ podotýká kurátor Jan Světlík.
Muzeum připomíná také jednu z Kupkových nejrozsáhlejších ilustrátorských prací. Realistickými ilustracemi doprovodil Kupka monumentální publikaci Člověk a Země francouzského geografa a teoretika anarchismu Eliséa Recluse. „Kupka je nenapsal, ale svými ilustracemi obsah komentoval, často velmi břitce a satiricky. Třeba vyobrazil začátky sledování lidí tajnou policií,“ upozorňuje Světlík.
Výpravné knihy vyšly před více než sto lety v Kambodži, Mongolsku nebo Číně. „A každé vydání znamenalo jeden speciální obal, některé knihy byly dokonce posázené brilianty. Právě obaly vystavujeme,“ doplňuje kurátor.
Dobrý vlastenec se špatným marketingem
Na jedné ilustraci zpodobnil Kupka i sám sebe. „Byl introvertní osobnost, špatně marketingově působící, ale vzal pušku a šel bojovat za Československou republiku. Tím se vymyká všem Picassům a dalším slavným jménům, protože ti všichni seděli zalezlí v Paříži nebo někde na venkově,“ odkazuje Světlík na malířovu účast ve francouzské cizinecké legii. Její součástí byla československá rota Nazdar.
Kupka byl ale vážně raněn a poté československé legionáře podporoval propagační činností. Maloval náborové plakáty, vytvářel návrhy vlajek a později i řády či poštovní známky pro novou republiku. V muzeu je k vidění například diplom k Revoluční medaili, na němž Kupka místo secesních ornamentů využil geometrickou abstrakci. Státní vyznamenání za vojenskou či politickou činnost ve prospěch vzniku Československa předával ministr obrany do roku 1938.
Čecha Františka Kupku v Dolních Vítkovicích připomínají do 13. ledna příštího roku. Jen o pár dní déle trvá výstava, kterou Kupkovi věnovala Národní galerie v Praze.
