Retrorekreace ROH: chléb, hry a sladké mámení nostalgie

Praha - Vítáme rekreantov ROH, hlásá ve slovenštině žlutý nápis na červeném transparentu nad vchodem do hotelu Morava v Tatranské Lomnici. Hudba břinká a pionýři, malované děti, vyhlížejí hosty s chlebem a solí. Dvacet let po revoluci nabízí jedna česká cestovní kancelář retrovýlet do éry socialismu na místě, kde byl Jaroslav Marvan coby nerudný revizor Anděl na zimní odborářské rekreaci. Kolektivní zábavu a nostalgickou pospolitost mohou zažít dnes od 20:00 i diváci Večeru na téma… Kreace rekreace, jehož součástí je dokument Sladké mámení.

„Nehledejte v tom žádnou politiku, všechno je to zábava,“ upozorňuje Petr, manažer cestovní kanceláře, která s nápadem na vzkříšení odborářských rekreací přišla. „Jedou sem lidé, co deset let nikde nebyli, jen leželi u televize, vyhasínali a najednou je něco rozfouká a oni týden hoří…, ale ne politicky,“ vysvětluje.

Chléb a hry

Politika se do pobytů nemotala podle něho ani za socialismu. „Dělalo se to přesně v duchu: dej lidem chléb a hry,“ odkazuje na fintu starých Římanů. Ta ovšem vychází z jednoduché filozofie – plný břich a dostatek zábavy je způsob, jak si lidi naklonit a zajistit, aby si nevšímali, čeho nemají.

Sladké mámení - dokument o retrorekreacích ROH
Zdroj: ČT24/ČT

Chlebu a her je dostatek už od začátku cesty. Vlak míří na Slovensko, s ním „s puškou v ruce a ohněm v srdci uhání vpřed partyzán“ a po povinné nástupní štamprličce s každou další várkou rekreantů se rychle vybavují i slova jiných polozapomenutých písní – a tak Kaťuša opět vyšla čile z domu a poslední bitva vzplála. V hotelu Morava zatím probíhají poslední přípravy na hosty: naposledy ještě přeleštit bustu Vladimira Iljiče, pověsit vlajku Sovětského svazu a zajistit dostatek mávátek…

Přemluv vnuka!

Většina rekreantů jsou lidé důchodového nebo předdůchodového věku. Mládí statečně zastupuje studentka, která o rekreacích ROH píše diplomovou práci, a mírně otrávená středoškolačka. „Všechno je lepší než škola,“ odpovídá s pokrčením ramen na otázku, proč na takovou dovolenou jela. Pamětníci předlistopadových časů se na rekreaci přihlásili ze zvědavosti a především z nostalgie.

Sladké mámení - dokument o retrorekreacích ROH
Zdroj: ČT24/ČT

„Je nemyslitelné udělat něco takového u nás. Jako první by po nás skočili ti z Konfederace politických vězňů, ti nám nikdy nepřáli,“ říká pětaosmdesátiletý, zřejmě nejstarší rekreant a ostatní mu víceméně přizvukují. „Staré dny by se měly připomínat, ať mladí vidí, jak jsme se měli. Tehdy jsme se do Německa dostali za tři sta korun, to už není pravda,“ povzdechne si další účastník zájezdu a přidá vzkaz pro mladé: „Ať chodí po naší krásné přírodě a nefetujú!“ Slyšet to Issová s Mádlem, skákali by dva metry vysoko.

Obyčejní lidé

„Hraje hymna a oni k tomu žerou párek,“ zazní v dokumentu snad jediný nesouhlas, a to ještě od nerekreanta. Ostatní se náramně baví a jen potvrzují slova manažera cestovky, že s politikou si buřty a pivo nespojují. Nechají se budit budovatelskou písní, poskakují ve spartakiádním při ranní rozcvičce, soutěží o diplom ROH, odvážou se při vystoupení slovenské Evy a Vaška, opíjejí se, dojímají a vzpomínají…

Sladké mámení - dokument o retrorekreacích ROH
Zdroj: ČT24/ČT

„Lidé se nezměnili, ale přístup k nim se změnil,“ posteskne si konferenciér, pro něhož jsou retrorekreace návratem k profesi, kterou dělal dvě desetiletí. „Pro ty obyčejný lidi je to pocta, že se o ně někdo zajímá,“ přitakává mu jeden z referentů, může mu být něco málo přes třicet. A jeho kolega k oblíbenosti retrovýletů do socialismu dodává: „Lidé se rádi vrátí tam, kde byl pořádek. Ta doba nebyla zlá, nebyla ani zas tak dobrá, ale byl v ní systém. A ten dneska není.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
před 14 hhodinami

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
před 17 hhodinami

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
včeraAktualizovánovčera v 06:24

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
15. 3. 2026

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizováno15. 3. 2026

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026
Načítání...