Praha - "Protože jsem nikdy neměl náladu, chuť žít normálně," odpovídá René Plášil, hrdina nového dokumentu filmařky Heleny Třeštílkové, na otázku po důvodech svých chronických pobytů ve vězení. Film René sledoval osud muže, který se pohybuje na okraji společnosti celých dvacet let. Do distribuce vstoupil 24. července a dočkal se nadšeného přijetí na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Netuctový snímek vyvolává množství různých otázek, včetně pochyb, zda film není jen oslavou recidivisty.
To ale Helena Třeštíková odmítá: „Dokumentární film není nějaký plakát, který by nabádal k tomu či onomu, dokumentární film je obraz života a život je velmi různorodý.“ Třeštíková se s Reném setkala jako s šestnáctiletým chlapcem ve vězení pro mladistvé, když připravovala sérii filmů o mladých delikventech. „Spíš taková úleva v base za komunistů, tehdy mi nešlo o natáčení tak moc, bylo to pro mne výhodnější, mohl jsem dostávat balíky, peníze,“ vzpomíná na začátek natáčení René.
Z dvaceti let natáčení filmu strávil ve vězení celých patnáct roků a mezi názory na film se objevil i takový, že René je jen „sprostý desperát s kérkou a deníčkem“. To se ale zdá příliš zjednodušujícím pohledem na věc. „Ztroskotanej blázen s nějakou nadějí, s idealistickým plánem, který nikdy nevyjde,“ - tak se vidí sám René. Mimo zdi vězení se přitom dnes pohybuje už rok a půl. „Moje motivace je to, že mám roztroušenou sklerózu. Když teď dostanu pět let, tak už vylezu na vozejku. Venku to jakžtakž jde, tak jsem hodnej,“ říká ke svým důvodům zůstat na svobodě.
„Mně přišlo na Reném velmi zajímavé to, že je literárně ohromně nadaný,“ vysvětluje Třeštíková, kterou René také jednou vykradl. „Psal jsem dopisy Heleně a ona mi řekla, ať něco zkusím napsat, ať si píšu deník. A deník to není zrovna forma, která by mě bavila, tak jsem prostě napsal první knížku,“ říká k tomu sám René. To režisérka ocenila. „Je v tom někdy i obdiv nad tím, že dokáže skvěle psát,“ uvedla Třeštíková. Dvě Reného jeho knížky už vyšly, třetí se připravuje k tisku: „Líbila se mi drsná škola, jak píše Chandler nebo Gardner, tak jsem zkusil napsat něco takového. A prý je to dobrý.“
