Jestli se dá o nějaké výstavě říci, že je světoběžníkem, tak je to opravdu tato - Židovští architekti v Praze 1900-1938. Vznikla sice z původně rozsáhlejší prezentace, byla však uzpůsobena nejen výstavním prostorám v Tel Avivu, o kterých bude právě řeč, ale také ušita na míru zdejšímu židovskému publiku. S velkým zájmem ji sledovali diváci v Regensburgu, Berlíně, Vídni, Rotterdamu, Stockholmu a dalších městech. Pokud si na ní uděláte čas právě v Tel Avivu, bude jen dobře, protože sledovat perly české meziválečné moderny, vyrostlé v Praze podle projektů slavných našich židovských autorů, právě tady, v Tel Avivu, je výjimečná lahůdka.
Nejen proto, že se máme opravdu čím chlubit (i když zásluhou dalších spolunájemníků předválečného Československa značná část vystavujících nepřežila konec války) a že řada představovaných staveb se nachází v celkovém slušném stavu i dnes, ale výstavní síň s památným a příznačným názvem Bauhaus Center se nachází právě v té části Tel Avivu, která vznikla v letech třicátých až padesátých jako celý velký segment města, postavený striktně ve stylu nejelegantnějších moderních realizací dokonalého funkcionalismu.
A tady nejenže výstava s prostředím krásně souzní, tady můžeme být hrdi, protože Praha a Brno, s ještě několika málo evropskými městy, byly vědomým (i možná pro někoho podvědomým) vzorem pro telavivské budování Bílého Města. Úžasná oáza ve střední Evropě, kde se s chutí právě takhle stavělo (a stavět se mohlo, což se o okolních středoevropských zemích opravdu říci nedá) spoluzapříčinila onen židovský stavební zázrak.
Je pravdou, že stavební struktura této zdejší velké čtvrti je drobnější, jedná se většinou o rodinné domy, vilky, dvojdomky i drobnější polyfunkční stavby, zato přináší práce desítek zajímavých architektonických židovských osobností z celého světa, a co je opravdu příjemné, i některých přeživších autorů z předválečné Prahy.
Je proto určitě dobré připomenout si jména jako Ernst Mühlstein a Victor Fürth, Erwin Katona, Martin Reiner, Leo Mayer, Max Gerstl, Rudolf Wels, manželé Oscar a Elly Oehlerovi i dalších. Byli absolventy pražské německé techniky, o které se léta už vůbec nemluví a zapomíná se na její vysokou úroveň i na to, že v pozměněné formě fungovala pro některé studenty i profesory ještě po roce 1945.
Německy mluvící tvůrci to v Praze před válkou neměli zcela jednoduché – přes tak stále připomínanou toleranci velmi často museli jejich díla spolupodepisovat známí autoři čeští, aby tehdejší komise a pražský magistrát v soutěžích jejich díla akceptoval. I tak máme v centru Prahy, na hlavních třídách, celou plejádu příkladů pražské židovské německé architektury té nejvyšší kvality. Pro mnohé tady v Tel Avivu (ale i pro mnohé v Praze) to bylo a je opravdových překvapením.
O to bolestněji pak působí vědomí, že velká část tvůrců zahynula v německých koncentračních táborech a ti, kteří se zachránili v řadě občas obskurních emigrací do USA, Kanady, Austrálie, Ekvádoru, Mexika, se po poválečném návratu po krátké době museli stěhovat znovu. Vzácný to příklad německé a bohužel i české malosti a tuposti, který se však od konce čtyřicátých let stále opakuje.
Nicméně poděkujme tvůrcům – nejen kurátorovi Zdeňku Lukešovi, ale také fotografům v čele s dnes již nežijícím prof. Pavlem Štechou a jeho žákům Ester Havlové a Karlovi Cudlínovi.
kde, kdy a kdo: Židovští architekti v Praze 1900-1938; Bauhaus Center Tel Aviv, produkt Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, kurátor/ Zdeněk Lukeš; foto / Ester Havlová, Pavel Štecha, Karel Cudlín; grafika / Studio Novák a Balihar; výstava potrvá do 15. 1. 2011.
- Tel Aviv / Bílé Město zdroj: Galerie Jaroslava Fragnera http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2186/218529.jpg
- Židovští architekti v Praze 1900-1938 (výstava v Bauhaus Center Tel Aviv) zdroj: Galerie Jaroslava Fragnera http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2186/218531.jpg
- Bauhaus Center Tel Aviv zdroj: Galerie Jaroslava Fragnera http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2186/218528.jpg
