Recenze: VŘÍSKOT 4

Ve Woodsboro se bude znovu ječet. Ghostface nabrousil svoji hladovou kudlu a vytočil první telefonní číslo. Velké kuchání začíná. Na rozdíl od vyvražďovaných teenagerů je totiž „teenager-horror“ nesmrtelný - i když tentokrát udělal jeho táta Wes Craven hodně pro to, aby ho alespoň přizabil. Když se narodíte ve Woodsboro je třeba zdrhnout jako raný adolescent dřív, než vás místní vraždící úchyl naporcuje. Blbá vyhlídka pro všechny teenagery, pro které je tohle město krvavá konečná, která jim zatne tipec dřív, než pořádně začnou.

Jejich počet totiž reguluje vidlák s rozparovákem, který již v devadesátých létech pomáhal zakládat temnou slávu filmových teenagerovských vyvražďovaček. Jen on, Wes Craven a unavení scenáristé vědí, co dělá v mezičase, ale jedno je jisté: Jeho záliba v krvi a uspokojení z pocitu, kdy nůž projede masem a narazí na kost trvá, stejně jako netrpělivé očekávání jeho početného fanklubu, který už dlouho nedostal svůj příděl lehce parodické woodsborovské řezničiny.

A tak je znovu tady…

Deset let po posledním masakru a patnáct let poté, kdy vraždil poprvé. Rafinovaně si počkal na den, ve kterém si pošetilci, již si bláhově myslí, že už je všechna hrůza za nimi, připomínají chvíli, kdy poprvé vytáhl nůž. A když do poklidného městečka přijela navíc Sidney Prescottová, která tu ledacos zažila a okolo které se to vždycky hemžilo mrtvolami (o čemž napsala bestseller), je každému znalci téhle série jasné, že se tu nebude číst, ale masakrovat. A taky že ano! Na úvod si matrikář místní střední školy může odškrtnout dvě podříznuté středoškolačky, šerif Dewey přepočítat svůj sbor (který v plné sestavě nepřežije), jeho maloměstem ošoupaná žena Gale bude mít možná zase o čem psát a Sidney s tetou Kate, sestřenicí Jill a dalšími dorostenci z Woodsboro budou vyděšeně čekat, kdo bude další na řadě. Maskovaný vrah je totiž blízko, jako by to byl někdo z nich, jeho nůž nezná slitování a oni cítí jeho rozšklebenou masku s prázdnýma očima těsně za svými zády (přičemž nezřídka nejde jen o pocit). A někde ve tmě to sledují červené kontrolky skrytých webových kamer, neboť když všichni žijeme na webu, proč bychom na něm nemohli i umírat? Tenhle „slasher“ totiž točí on s jasnou snahou, aby „remake“ překonal originál.

Jenomže Sidney je tuhá holka, kterou tenhle rozparovač jen tak nerozhodí. A tak mu drsně připomene první pravidlo remaků.

„Neser se do originálů!“

což v kombinaci s peckou z defibrilátoru dokáže uzemnit i sériového vraha. Během léta 2010 se v okolí michiganského Ann Argotu potloukala řada do dálky zahleděných postav. Byli to ti nejzarputilejší fanoušci Vřískotu, kteří chtěli být co nejblíže místu, kde Wes Craven točil pokračování téhle kultovní série. Nejdříve si v roce 1984 vyzkoušel horor pro teenagery s Noční můrou v Elm Street (jejíž pět dalších epizod již přenechal jiným), jako by tušil, že zanedlouho přijde s další popkornovou peckou pro mladé publikum. První Vřískot spatřil světlo světa v roce 1996, kdy se poprvé vraždilo podle oblíbených hororů, Sydney šlo o život, Gale o reportérskou slávu, producentům o více než desetinásobný zisk a filmařům o krvavou zelenou pro nový subžánr. A tak se staří známí z Woodsboro sešli hned za rok, aby spáchali obdobně komponovaný a (ne)kvalitní „sequel“, a v roce 2000 všechno zdánlivě završili zřejmě nejslabší „trojkou“ (což ji v kontextu toho, že byla pokládána za závěr série činilo v jistém smyslu snesitelnou).  

Důvody, které vedly deset let poté ke vzniku „čtyřky“, lze jen matně tušit. Kromě nikoli nepodstatného faktu, že na každém z předchozích Vřískotů se slušně vydělalo, vstupuje do hry již nikoli nová hororová vlna (kterou vzedmuly ve druhé polovině devadesátých let), ale staronová, latentně se převalující vlna remaků, parodií originálů, sequelů a restartů.

„Pojďme se nechat znovu zabíjet“

řekli si tvůrci, aby vyslyšeli volání svých příznivců, omladili starý tým o nové tváře a na již mnohokrát ošoupané parketě lineární zabíječky teenagerů to znovu rozjeli, s řadou odkazů na další žánrovky a předchozí triptych, jehož (ne)znalost hodně poznamená váš dojem z filmu. V zásadě tu není příliš čeho se skutečně bát a mohou se najít i takoví, kteří si budou přát, aby Ghostface stihl další rychlou zabíječku a zkrátil tak stopáž i jejich utrpení. Není jednoduché udržet pseudoparodii hororových pravidel a klišé v rozumné míře na uzdě tak, aby nechtěný smích nepřebil pocit úzkosti a strachu (což se ne vždy zcela daří), není jednoduché překvapit tam, kde je třeba naplnit očekávané – není snadné vstoupit počtvrté do stejné řeky. Kromě fanklubu, který do ní radostně naskáče (již při pohledu na plakát) bude i hodně takových, kteří zůstanou na břehu a při řešení nejčastější otázky série – „Jaký je tvůj neoblíbenější horor?“ – budou mít stále jistější pocit, že tenhle to opravdu není.

SCREAM 4 / USA 2011, 105 min., 13 kopií. Režie: Wes Craven. Scénář: Kevin Williamson. Kamera: Peter Deming. Hudba: Marco Beltrami.

Hrají: Neve Campbellová (Sydney Prescottová), Courtney Coxová (Gale Weathers-Rileyová), David Arquette (Dewey Riley), Emma Robertsová (Jill Robertsová), Mary McDonnellová (Kate Robertsová), Hayden Panettiereová (Kirby Reedová), Rory Culkin (Charlie Walker).

V kinech od 14. dubna 2011

SLASHER ANEB TOTÁLNÍ VYVRAŽĎOVAČKA

je temný žánr, ve kterém téměř nikoho nepřekvapí, že téměř nikdo nepřežije. A teenageři jsou žádanou obětí. Připomeňme si několik hororových projektů, které (nejen) jim dávají pořádně zabrat.

Pátek třináctého - Jen úchylní scenáristé a producenti, kteří chtějí z tématu ještě něco vycedit, vědí, proč vozí teenagery na porážku do letního tábora v Crystal Lake, odkud není návratu.

Halloween - Michael Myers miluje ruční práci s nožem. Proto se tenhle vraždící pošuk pravidelně vrací do rodného Haddonfieldu, aby tu zredukoval počet jeho obyvatel.

Noční můra v Elm Street - Satanský Fredy Krueger přežil krutou pomstu rodičů, jejichž děti zabil. A teď se bude mstít, protože se umí vracet prostřednictvím snů, které mění v krvavé peklo.

Texaský masakr motorovou pilou - Leatherface to s motorovou pilou umí a pro svoji kanibalskou rodinu naporcuje každého, kdo se nedopatřením přiblíží k jejich smrdutému doupěti.

Tajemství loňského léta - Když se jako studenti loučili s bezstarostným mládím, netušili, že do roka se budou loučit se svými životy. Vina z loňského léta je dostihla a neúprosně je trestá.

Hostel - Skryté doupě nejodpornějších úchylů z celého světa potřebuje neustálý přísun čerstvých obětí. Američtí studenti na prázdninových cestách jsou hodně žádaným zbožím.

Scary Movie: Děsnej biják - …a nakonec si z toho uděláme nemístnou (nebo spíše nechutnou?) legraci.

  • Vřískot 4 zdroj: FilmEurope http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2472/247129.jpg
  • Vřískot 4 zdroj: FilmEurope http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2472/247128.jpg
  • Vřískot 4 zdroj: FilmEurope http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2472/247134.jpg
  • Vřískot 4 zdroj: FilmEurope http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2472/247135.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 22 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...