Recenze: Vladimír Merta cenu neztrácí

Nedávné sedmdesátiny písničkáře Vladimíra Merty byly vítanou příležitostí k ohlédnutí za jeho tvorbou. Právě to umožňuje čtyřdiskový box Podkrovní pásky, který přináší Mertovy domácí nahrávky ze 70. let. Z doby, kdy sice ještě mohl vystupovat, žádná sláva to ale nebyla, a problémů s kulturními dohlížiteli přibývalo, nemluvě o pozornosti StB, jež si na Mertu, podobně jako na jeho další kolegy, zavedla své svazky.

Jistě, začínat recenzi hudebního alba zmínkou o StB není asi zrovna obvyklé, tlaky se ovšem, logicky musely promítat i do písničkářské tvorby, je proto namístě. A na tom nic nemění skutečnost, že některé z písní vznikly již koncem 60. let. Ne náhodou píše Merta v průvodním textu, že „písničku bral jako plnohodnotný výraz doby“.

Jak napovídá název celého souboru, nahrávky vznikly v podkroví Mertova domku, nebyl tedy ničím rušený a hlavně vázaný, což se projevilo i na celkové podobě nahrávek. Podobě zcela jedinečné, protože, abychom opět ocitovali Mertu, „atmosféra půdního prostoru, směs napětí a uvolnění, podnikavosti a strachu se dnes nedá zopakovat.“

Písně ze šuplíku

Řadu z tehdy nahraných písní Merta tahal ze šuplíku, což neznamená, že by nezněly na koncertech, několik jich dokonce v roce 1968 nahrál na své první album, jež ovšem natočil ve Francii a domácí fanoušci si o něm mohli nechat jen zdát – části z celého „podkrovního“ souboru pak po listopadu vycházely v různých výběrech, teprve nyní je však v kompletní a, na rozdíl od původních nahrávek, zvukově naprosto dokonalé podobě.

Merta jednotlivé disky nazval Hodina vlka, Bití rublem, Svátky trpělivosti a Dobrodruh, přičemž chceme-li, můžeme již toto rozdělení a hlavně pojmenování vnímat jako jakýsi návod k tomu, jak k nim přistupovat, ač celkově to nejsou tituly zrovna veselé.

obrázek
Zdroj: ČT24

Co všechno na discích slyšíme? Tak například píseň Chytit vítr z roku 1967, onu, jak píše Merta, „příslovečnou první píseň“, a my můžeme dodat, že také jednu z jeho nejlepších. Zajímavé přitom je, že podobně jako Jaroslav Hutka své Pravděpodobné vzdálenosti, i on ji napsal v rozpuku mládí. Mertovi se přitom hned v úvodních verších „Dost dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu / indickejm dětem hlad nezaženu / zabloudil jsem lhostejností / nevím jak najít cestu zpět / jmenuju se po tátovi / je mi dvacet let“ podařilo zachytit nejen svůj privátní pocit, ale vystihnout pocity své generace – byť by se tomu pasování na nějakého mluvčího nejspíš sám velice bránil. Něco takového mu ovšem nechceme podsouvat.

Další velice silnou písní je Písničkář z roku 1970, píseň mimořádně pochmurná a není to jen slovy o „jakémsi písničkáři, který se ztratil / vykázaný z hranic vlastní země“ či o obětech, které „tlumí vlastní hlasy / nachýlení jdou k volbám na věčné časy“, o tom, jak je nutné „pokusit se zapomenout na změnu / o které každý přísahal: 'Nikdy, nikdy nezapomenu!'“, ale i melodií písně a její harmonií.

Skutečný mistr kytary

A přestože Merta píše, že – i přes několik znejasněných hudebních citací z Krylových Jeřabin – nemyslel při psaní na Karla Kryla, a skutečně tomu tak může být, je to v podstatě jedno, protože takto vystihnout dobu počínající normalizace i rychlého zapomínání se nepodařilo téměř nikomu. Merta ovšem nepopisuje pouze bahnitost oné doby, zpívá i o milostných vztazích, světě dětství, zdárně se pokouší o svoji verzi lidové písně (Kde? Kdy? Já a ty), dojde i na slovensky zpívanou odlehčenou Bude ako nebolo.

Zároveň – a to platí pro všechny písně – slyšíme, jaký je Merta skvělý instrumentalista, skutečný mistr kytary, jeho doprovod, vyhrávky, introdukce, harmonie, to vše se vymyká leckdy trampskému vybrnkávání jeho kolegů. A ještě jedné věci si nelze nevšimnout: jak často si libuje v náznacích, ne snad proto, že by se „bál“, či chtěl problém obejít či „okecat“, ale je zkrátka takto poeticky, metaforicky nastaven. A tak také píše, jak je krásně vidět v poznámkách ke každé z písní, kterých je na excelentně vypraveném „sedmdesátkovém“ boxu celkem osmatřicet.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Režisér seriálu Bylo nás pět Karel Smyczek dostane Českého lva za přínos ve filmu

Českého lva za mimořádný přínos kinematografii dostanou dvě osobnosti. In memoriam dirigent Mario Klemens: pod jeho taktovkou byla nahrána hudba k více než sto padesáti filmům a seriálům. Druhou oceněnou osobností je režisér a herec Karel Smyczek. Ceny bude Česká filmová akademie předávat začátkem března.
před 4 hhodinami

Sněmovna schválila zřízení dětského ombudsmana

Poslanci podpořili zřízení dětského ombudsmana. Od července má působit v Kanceláři veřejného ochránce práv. Sněmovna schválila i novelu zákona, která má u velkých akvizic a veřejných zakázek zajistit rovné podmínky firem z EU vůči firmám ze zemí mimo Unii. První čtení novely mysliveckého zákona sněmovna ve středu nedokončila.
včeraAktualizovánopřed 8 hhodinami

Muzea a galerie v Česku mají bohatší sbírky. I díky dotacím

Tuzemská muzea a galerie získaly v loňském roce do svých sbírek několik významných kulturních děl. Patří mezi ně třeba obraz od Jana Zrzavého, grafiky od Toyen nebo skleněné negativy s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Výkup desítek mimořádně hodnotných předmětů podpořilo dotací ministerstvo kultury. Jen Masarykovo muzeum v Hodoníně si do sbírek pořídilo 189 negativů z let 1918 až 1937. Za kolekci zaplatilo zhruba 280 tisíc korun, ze státních peněz šlo sedmdesát procent této částky.
20. 1. 2025

Novým rektorem AVU chtějí být tři kandidáti

O post rektora Akademie výtvarných umění (AVU) v Praze se ucházejí tři kandidáti. Splnili podmínky, které stanovil Akademický senát AVU. Uchazeči Tomáš Pospiszyl a Dušan Zahoranský na AVU už nyní působí, Marek Pokorný je externista. Senát AVU zvolí nového rektora 5. března. Předchozí rektorka Maria Topolčanská rezignovala loni v říjnu. AVU od té doby vede v zastoupení nová prorektorka pro studijní záležitosti Šárka Krtková, kterou do funkce jmenovala Topolčanská.
20. 1. 2025

Nový ředitel Studia Ypsilon plánuje zrušit stávající podobu souboru

Ředitelem Studia Ypsilon bude od 1. března děkan Divadelní fakulty AMU (DAMU) v Praze František Tománek, jehož koncepce počítá se zrušením stávající podoby souboru. Výsledky výběrového řízení v pondělí schválili radní hlavního města, jehož příspěvkovou organizací divadlo je. Tománek plánuje divadlo transformovat na výukové a umělecké pracoviště Divadelní fakulty AMU. To podle serveru iRozhlas.cz kritizují členové souboru, divadlo situaci odmítlo komentovat.
20. 1. 2025Aktualizováno20. 1. 2025

Putina ve filmu hraje umělá inteligence i Jude Law

V lednu se shodou okolností dostalo pozornosti dvěma novým hraným filmům o Vladimiru Putinovi. Oba sledují jeho cestu k moci, každý ale jiným způsobem. V Polsku měl premiéru snímek s jednoduchým názvem Putin, který příběh ruského vůdce vypráví stylizovanou satirou i pomocí AI. Ve francouzské produkci se zase chystá politický thriller Mág z Kremlu, v němž byl pro roli Putina potvrzen Jude Law.
17. 1. 2025

Na Berlinale budou soutěžit dva české animované filmy

Česká kinematografie bude mít na letošním festivalu Berlinale zastoupení díky dvěma animovaným filmům. Světovou premiéru čekají loutkové Pohádky po babičce, natočené podle knihy Arntošta Goldflama čtyřmi režiséry. Do soutěže krátkometrážních snímků se po deseti letech od poslední české účasti dostal Kámen osudu od studentky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) Julie Černé.
17. 1. 2025

Zemřel režisér David Lynch, mistr matoucích filmů

Ve věku 78 let zemřel americký režisér David Lynch. Oznámila to jeho rodina. Lynch byl nominován na Oscara za filmy Modrý samet, Sloní muž a Mulholland Drive. Byl také spoluautorem televizního seriálu Městečko Twin Peaks. Jeho dílo se stalo v mnoha kruzích kultovním a inspirovalo množství napodobitelů, byť se svojí logikou snu vzpíralo jasným interpretacím. „Život je velmi, velmi matoucí, a tak by to mělo být dovoleno i filmům,“ sdělil v jednom z rozhovorů.
16. 1. 2025Aktualizováno16. 1. 2025
Načítání...