Recenze: V peřině

Pod peřinou bývá někdy docela živo, ovšem některé věci, které se tam dějí, nejsou zrovna vhodné jako námět pro hudební pohádku. Když objevíte správnou kombinaci knoflíků, můžete se ale mrknout do nevinného světa v peřině, kde je možné úplně všechno, ale hlavně se tam nesmí usnout, nebo vám spadne pěna a skoro celý film prohnípáte uvnitř duchny u zvětralého půllitru jako dědeček Bolek Polívka (což ostatně není nejhorší způsob, jak se s tímhle slibně založeným a příkladně nedotaženým opusem popasovat).

V jednom městečku, na jednom rynku (který se nápadně podobá Havlíčkově náměstí v Písku) byla jedna čistírna peří, která je noční můrou místní vykladačky snů. Čistí tam totiž peří od zlých snů, což zažluklé babě likviduje kšeft. „V tomhle městě čistí peří jako nikde v tomto kraji,“ zpívá se optimisticky hned v úvodu, „kdo nevěří, ať tam běží,“ pokračuje nablbý text, jako by chtěl hned na začátku upozornit, že ani dál to s rýmováním ve frigidním stylu „lalala“ a „nanana“ o moc lepší nebude.

A když vám po nějaké (nedlouho trvající) době dojde, že podobně vyprázdněnou popelnicí je i scénář, máte nejhorší za sebou a můžete se začít těšit na barvité detaily a barevnou atmosféru, exkluzivní casting v čele s manželským párem ujetých snů, jejž tvoří zrzavý kudrnáč Karel Roden a brýlatá Lucie Bílá, chytlavé melodie potenciálních hitovek (povětšině zbavených smysluplného obsahu), estrádní streetdance (připomínající zlatou éru Baletu České televize rekvalifikovaného na breakdance a hip hop), úžasný digitální svět uvnitř sypku (kde je možná lépe než venku) a přívětivě nepodbízivé 3D, jež se na vás nenasytně nesápe z filmového plátna a nezahání slabší povahy na útěk.

Není toho málo, co tahle Peřina, představující první český film realizovaný kompletně v 3D, nabízí, ale přesto tu rozhodně…

… bylo zaděláno na víc

Jenomže všechno tak nějak vyšuměle skončilo na úrovni slibného námětu, z něhož by schopný scenárista dokázal vybudovat svůj piedestal, zatímco vlažně a tezovitě děj pouze stínující Miroslav Adamec tu spíše narychlo slepil svůj katafalk. Jestliže, jak sám tvrdí, "se V peřině schovává báječný film", on sám toho z něj mnoho nenašel. Možná proto působí výsledek spíše jako variace na celovečerní klip či téměř dvouhodinová upoutávka na něco, co by mělo přijít, ale nějak se stále nedostavuje.

Vcelku zajímavé a slibně exponované postavy neustále snaživě nastupují, o něco usilují a někam směřují, jenomže scenárista, ony ani vy přesně nevíte proč ani kam. Velká hudební komedie, jak tvůrci své dílo skromně nazvali, totiž nevystačí pouze s nápadem a hejnem dovádějících hvězd, ale kupodivu nutně potřebuje i odněkud někam směřující děj, který nedokáže suplovat sebepodmanivější digitální krajina uvnitř peřiny (neboť každá forma potřebuje i svůj obsah).

Absenci konzistentní dějové linie, které by se herci mohli držet, aby věděli, co hrát, a divák měl co sledovat, nemůže nahradit ani „hitparáda“ původních songů, které s (ne)dějem souvisejí často tak okrajově, až máte oprávněný pocit, že s ním vlastně nesouvisejí vůbec. Zdá se, že tu tak jsou spíše pro dotažení stopáže a proto, aby Zlatá slavice Lucie Bílá (jejíž filmový manžel se ale zajímá spíše o kachny) měla co zpívat, Jiří Mádl mohl překvapit a Nina Divíšková překročit svůj stín.

Taková (ne)normální rodinka…

… provozující v městečku svoji čistírnu peřin, která likviduje zlé sny, začne mít problémy ve chvíli, kdy se Bolek tajuplně ztratí (není zcela jasné, proč dědek do sypku vůbec lezl). A téměř současně hnusná vykladačka snů, která potřebuje, aby se lidem dál zdály hnusné věci, hodí do kouzelného stroje svoji černou peřinu, zřejmě nasáklou takovým výpotkem z nočních můr, že to dědova mašina nezvládne a zkolabuje.

Na druhé straně sklep pod čistírnou je už narvaný tolika přízraky ze zlých snů (netřeba si lámat hlavu, jak se tam dostaly?), že občas nějaké zdrhnou, což je tu evidentně proto, aby mezi nimi mohla do světa živých i Mádlova dívka ze snu, s jejímž příchodem otazníky narůstají. Váží se na ni totiž některé slibné odkazy na zombie motivy v písňových textech - např. „mě můžeš mít i zaživa“ –, které nastolují očekávání, že se krásná Nikol Moravcová v Mádlově náručí promění v oslizlého „nemrtvého“, což se bohužel nestane (protože Peřinu režíruje F. A. Brabec, a nikoli Marek Dobeš). Nevysvětleno zůstává i to, proč byla Nikol silážována ve sklepě s postavami z hnusných snů, nabízející variantu, že Mádlovi se o ní zdály jen zlé a úchylné sny, kde byly v hlavní roli latexové holínky, důtky a bič – ale ani tato výživná představa naplněna není.

Ostatně Mádlův privátní příběh s dívkou ze sna a zamilovanou Annou Stropnickou, stejně jako Dara Rolins poskakující s objevným songem „Skok je víc než krok“ s dětmi v parku, jsou motivy, kde absentuje téměř jakýkoli kontext s chatrnou příběhovou linií. A tak je třeba spokojit se alespoň s tátou testujícím v mrazáku péřovky, rapujícími potomky, babičkou, po níž jede místní policajt, který nemá šanci, přestože Bolek chrní v peřině, Ninou Divíškovou, které se dodnes bojí všechny děti v Písku, a tandemem dědků Šteindler–Vašut, hrajícím okrajové party a dokazujícím, že režisér měl ve filmu, na koho si ukázal.

„Ta na to má, ta to dá – my to víme!“

Je škoda, že si režisér a kameraman F. A. Brabec, zakládající si na své nezařaditelnosti do žánrových šablon (viz Král Ubu, Kytice, Krysař, Bolero a Máj), sám nenapsal pro tenhle snímek scénář stejně vynalézavý, hravý, imaginativní a kompaktní, jako je jeho režijní a kameramanská invence. A je škoda, že originální digitální svět uvnitř peřiny zůstal jen vizuálním ornamentem a kulisou. Znovu se zde potvrzuje, jak výsostně týmovou prací je film, který vyžaduje latentně prolnutou a synchronně kvalitní práci všech výrazových a vyjadřovacích složek. Jestliže se jedna z nich podlomí, ohrožuje celou stavbu, což v případě chatrného a nedotaženého scénáře platí dvojnásob.

Co je platná kreativní režie, citlivá kamera, brilantní výprava, spontánní herecké výkony a chytlavé melodie (motiv od Karla Svobody, zřejmě nejzapamatovatelnější Kabáti či empatický René Rypar ze Support Lesbiens), když nefunguje text a film ztrácí ničím nenahraditelnou schopnost vyprávět příběh, kterou kultivuje a rozvíjí již od Méliese a Griffitha.

Do sice sporadického, ale čas od času zajímavě komponovaného žánru českého filmového muzikálu (Limonádový Joe, Starci na chmelu, Rebelové či Šakalí léta) a subžánru česká filmová hudební pohádka (Ať žijí duchové nebo Šíleně smutná princezna) se Brabcovo a Adamcovo relaxační povalování V peřině zařazuje především svým premiérovým 3D formátem a pocitem, že jsme právě viděli něco barevného, optimistického, rozmarného a docela veselého, kde si to všichni docela užívají jako chválu nic nepředstírajícího (ale také nic moc nesdělujícího) ozdravného a osvěžujícího kýče.

Jestli vás zajímá, jak tohle všechno dopadlo, pak vězte, že v rámci žánru se stalo očekávané a dobro opět zvítězilo. O kvalitě filmu se takhle jednoznačně hovořit nedá – neboť je to sice V peřině (ale slušně řečeno) také tak trochu i v … pytli.

V PEŘINĚ. ČR 2011, 103 min., přístupný. Režie: F. A. Brabec. Scénář: Miroslav Adamec. Kamera: F. A. Brabec. Hudba: René Rypar. Hrají: Lucie Bílá (maminka), Karel Roden (tatínek), Eliška Balzerová (babička), Boleslav Polívka (dědeček), Jiří Mádl (Karel), Anna Stropnická (Bětka), Nikol Moravcová (dívka Sen),  Nina Divíšková (vykladačka snů), Arnoštr Goldflam (policista). V kinech od 16. června 2011.

  • Natáčení V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265082.jpg
  • V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2224/222305.jpg
  • V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2637/263609.jpg
  • V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265085.jpg
  • Natáčení V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265089.jpg
  • V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265088.jpg
  • V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265084.jpg
  • Eliška Balzerová ve filmu V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265083.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřel Jan Potměšil. Hrál létajícího ševce či ve filmu Bony a klid

Ve věku šedesáti let zemřel ve čtvrtek herec Jan Potměšil. Ztvárnil řadu filmových a televizních rolí, byl také tváří dobročinných iniciativ a je spojen s děním během sametové revoluce. Potměšil byl od začátku devadesátých let upoután na invalidní vozík, v posledních třech letech se potýkal s vážnými zdravotními problémy. Kolegové na zesnulého herce vzpomínají jako na statečného člověka, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění.
včeraAktualizovánopřed 17 hhodinami

„Díky, Timmy!“ Chalametův pobuřující výrok zvýšil prodej vstupenek

Ředitel Královské opery a baletu v Londýně poděkoval hollywoodské hvězdě Timothéemu Chalametovi za to, že pomohl zvýšit zájem o představení této scény. Vstupenky se začaly více prodávat po hercově problematickém výroku, že opera a balet „nikoho nezajímají“.
před 19 hhodinami

Vojta Náprstek se narodil před 200 lety. Do Prahy přinesl vzdálené civilizace i feminismus

Vojtěch či Vojta Náprstek byl mužem mnoha talentů, ovlivnil tak tuzemskou společnost mnoha nejrůznějšími způsoby. Jeho odkaz dodnes přetrvává například v muzeu mimoevropských kultur v Praze, které nese jeho jméno.
před 20 hhodinami

Sorrentino má rád momenty zastavení, říká střihač jeho filmů

Festival Dny evropského filmu se letos věnuje tvorbě italského režiséra Paola Sorrentina. Jak se spolupracuje s oscarovým režisérem, popsal České televizi jeho dvorní střihač Cristiano Travaglioli. Mluvil o přístupu Sorrentina k filmu i o natáčení seriálu Mladý papež.
14. 4. 2026Aktualizováno16. 4. 2026

Historickým městem roku 2025 je Náměšť nad Oslavou na Vysočině

Titul Historické město roku 2025 získala Náměšť nad Oslavou. Cena je odměnou za využití peněz na obnovu památek z programu ministerstva kultury. Ocenění převzal starosta Jan Kotačka (Spolupráce – aktivity).
16. 4. 2026Aktualizováno16. 4. 2026

Zachytil dobu, kdy v Praze „žil divadelní bůh“. Fotograf Koudelka pokřtil publikaci Divadlo

Nejvíce proslul svými Cikány, Invazí a Exily. Počátky kariéry Josefa Koudelky jsou přitom pevně spjaty s pražskými jevišti. Asi nejslavnější žijící český fotograf a jediný tuzemský člen prestižní agentury Magnum Photos ve svých osmdesáti osmi letech osobně představil soubor snímků z 60. let.
16. 4. 2026

VideoPřed 70 lety přišel na trh první videorekordér

Před 70 lety se začaly používat k záznamu obrazu dvoupalcové, zhruba pět centimetrů široké magnetické pásky. Na trh tehdy přišel první videorekordér. Vynalezla ho americká firma Ampex. Technologie byla určená hlavně pro televizní stanice, časem se ale dostala i do domácností. Přístroj výrazně zjednodušil záznam televizního vysílání. Do té doby se totiž živě vysílané pořady mohly zachycovat jen ve speciálním zařízení na tradiční filmový pás. V polovině šedesátých let se první studiové videorekordéry dostaly i do Československé televize. O podrobnostech této technologie hovořil v 90' ČT24 dramaturg a scénárista filmu Králové videa Petr „Hrošík“ Svoboda. Pořadem provázeli Mariana Novotná a Daniel Takáč.
16. 4. 2026

VideoGenerace si někdy přestávají rozumět, říkají k proměnám češtiny jayzykovědci

Odborníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd (ÚJČ) už přes osmdesát let zkoumají vývoj slovní zásoby českého jazyka. Třeba to, jak do češtiny pronikají cizí slova nebo jak mluvu mladých ovlivňuje internet. Vývoj a proměna jazyka je podle nich naprosto přirozená. „V poválečném období měl vliv na češtinu ruský jazyk, v současné době určitě jazykem číslo jedna, který má vliv na češtinu, je angličtina,“ přibližuje Michaela Lišková z oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ. Problém je podle jazykovědců v tom, že někdy si generace mezi sebou přestávají rozumět.
16. 4. 2026
Načítání...