Pod peřinou bývá někdy docela živo, ovšem některé věci, které se tam dějí, nejsou zrovna vhodné jako námět pro hudební pohádku. Když objevíte správnou kombinaci knoflíků, můžete se ale mrknout do nevinného světa v peřině, kde je možné úplně všechno, ale hlavně se tam nesmí usnout, nebo vám spadne pěna a skoro celý film prohnípáte uvnitř duchny u zvětralého půllitru jako dědeček Bolek Polívka (což ostatně není nejhorší způsob, jak se s tímhle slibně založeným a příkladně nedotaženým opusem popasovat).
V jednom městečku, na jednom rynku (který se nápadně podobá Havlíčkově náměstí v Písku) byla jedna čistírna peří, která je noční můrou místní vykladačky snů. Čistí tam totiž peří od zlých snů, což zažluklé babě likviduje kšeft. „V tomhle městě čistí peří jako nikde v tomto kraji,“ zpívá se optimisticky hned v úvodu, „kdo nevěří, ať tam běží,“ pokračuje nablbý text, jako by chtěl hned na začátku upozornit, že ani dál to s rýmováním ve frigidním stylu „lalala“ a „nanana“ o moc lepší nebude.
A když vám po nějaké (nedlouho trvající) době dojde, že podobně vyprázdněnou popelnicí je i scénář, máte nejhorší za sebou a můžete se začít těšit na barvité detaily a barevnou atmosféru, exkluzivní casting v čele s manželským párem ujetých snů, jejž tvoří zrzavý kudrnáč Karel Roden a brýlatá Lucie Bílá, chytlavé melodie potenciálních hitovek (povětšině zbavených smysluplného obsahu), estrádní streetdance (připomínající zlatou éru Baletu České televize rekvalifikovaného na breakdance a hip hop), úžasný digitální svět uvnitř sypku (kde je možná lépe než venku) a přívětivě nepodbízivé 3D, jež se na vás nenasytně nesápe z filmového plátna a nezahání slabší povahy na útěk.
Není toho málo, co tahle Peřina, představující první český film realizovaný kompletně v 3D, nabízí, ale přesto tu rozhodně…
… bylo zaděláno na víc
Jenomže všechno tak nějak vyšuměle skončilo na úrovni slibného námětu, z něhož by schopný scenárista dokázal vybudovat svůj piedestal, zatímco vlažně a tezovitě děj pouze stínující Miroslav Adamec tu spíše narychlo slepil svůj katafalk. Jestliže, jak sám tvrdí, "se V peřině schovává báječný film", on sám toho z něj mnoho nenašel. Možná proto působí výsledek spíše jako variace na celovečerní klip či téměř dvouhodinová upoutávka na něco, co by mělo přijít, ale nějak se stále nedostavuje.
Vcelku zajímavé a slibně exponované postavy neustále snaživě nastupují, o něco usilují a někam směřují, jenomže scenárista, ony ani vy přesně nevíte proč ani kam. Velká hudební komedie, jak tvůrci své dílo skromně nazvali, totiž nevystačí pouze s nápadem a hejnem dovádějících hvězd, ale kupodivu nutně potřebuje i odněkud někam směřující děj, který nedokáže suplovat sebepodmanivější digitální krajina uvnitř peřiny (neboť každá forma potřebuje i svůj obsah).
Absenci konzistentní dějové linie, které by se herci mohli držet, aby věděli, co hrát, a divák měl co sledovat, nemůže nahradit ani „hitparáda“ původních songů, které s (ne)dějem souvisejí často tak okrajově, až máte oprávněný pocit, že s ním vlastně nesouvisejí vůbec. Zdá se, že tu tak jsou spíše pro dotažení stopáže a proto, aby Zlatá slavice Lucie Bílá (jejíž filmový manžel se ale zajímá spíše o kachny) měla co zpívat, Jiří Mádl mohl překvapit a Nina Divíšková překročit svůj stín.
Taková (ne)normální rodinka…
… provozující v městečku svoji čistírnu peřin, která likviduje zlé sny, začne mít problémy ve chvíli, kdy se Bolek tajuplně ztratí (není zcela jasné, proč dědek do sypku vůbec lezl). A téměř současně hnusná vykladačka snů, která potřebuje, aby se lidem dál zdály hnusné věci, hodí do kouzelného stroje svoji černou peřinu, zřejmě nasáklou takovým výpotkem z nočních můr, že to dědova mašina nezvládne a zkolabuje.
Na druhé straně sklep pod čistírnou je už narvaný tolika přízraky ze zlých snů (netřeba si lámat hlavu, jak se tam dostaly?), že občas nějaké zdrhnou, což je tu evidentně proto, aby mezi nimi mohla do světa živých i Mádlova dívka ze snu, s jejímž příchodem otazníky narůstají. Váží se na ni totiž některé slibné odkazy na zombie motivy v písňových textech - např. „mě můžeš mít i zaživa“ –, které nastolují očekávání, že se krásná Nikol Moravcová v Mádlově náručí promění v oslizlého „nemrtvého“, což se bohužel nestane (protože Peřinu režíruje F. A. Brabec, a nikoli Marek Dobeš). Nevysvětleno zůstává i to, proč byla Nikol silážována ve sklepě s postavami z hnusných snů, nabízející variantu, že Mádlovi se o ní zdály jen zlé a úchylné sny, kde byly v hlavní roli latexové holínky, důtky a bič – ale ani tato výživná představa naplněna není.
Ostatně Mádlův privátní příběh s dívkou ze sna a zamilovanou Annou Stropnickou, stejně jako Dara Rolins poskakující s objevným songem „Skok je víc než krok“ s dětmi v parku, jsou motivy, kde absentuje téměř jakýkoli kontext s chatrnou příběhovou linií. A tak je třeba spokojit se alespoň s tátou testujícím v mrazáku péřovky, rapujícími potomky, babičkou, po níž jede místní policajt, který nemá šanci, přestože Bolek chrní v peřině, Ninou Divíškovou, které se dodnes bojí všechny děti v Písku, a tandemem dědků Šteindler–Vašut, hrajícím okrajové party a dokazujícím, že režisér měl ve filmu, na koho si ukázal.
„Ta na to má, ta to dá – my to víme!“
Je škoda, že si režisér a kameraman F. A. Brabec, zakládající si na své nezařaditelnosti do žánrových šablon (viz Král Ubu, Kytice, Krysař, Bolero a Máj), sám nenapsal pro tenhle snímek scénář stejně vynalézavý, hravý, imaginativní a kompaktní, jako je jeho režijní a kameramanská invence. A je škoda, že originální digitální svět uvnitř peřiny zůstal jen vizuálním ornamentem a kulisou. Znovu se zde potvrzuje, jak výsostně týmovou prací je film, který vyžaduje latentně prolnutou a synchronně kvalitní práci všech výrazových a vyjadřovacích složek. Jestliže se jedna z nich podlomí, ohrožuje celou stavbu, což v případě chatrného a nedotaženého scénáře platí dvojnásob.
Co je platná kreativní režie, citlivá kamera, brilantní výprava, spontánní herecké výkony a chytlavé melodie (motiv od Karla Svobody, zřejmě nejzapamatovatelnější Kabáti či empatický René Rypar ze Support Lesbiens), když nefunguje text a film ztrácí ničím nenahraditelnou schopnost vyprávět příběh, kterou kultivuje a rozvíjí již od Méliese a Griffitha.
Do sice sporadického, ale čas od času zajímavě komponovaného žánru českého filmového muzikálu (Limonádový Joe, Starci na chmelu, Rebelové či Šakalí léta) a subžánru česká filmová hudební pohádka (Ať žijí duchové nebo Šíleně smutná princezna) se Brabcovo a Adamcovo relaxační povalování V peřině zařazuje především svým premiérovým 3D formátem a pocitem, že jsme právě viděli něco barevného, optimistického, rozmarného a docela veselého, kde si to všichni docela užívají jako chválu nic nepředstírajícího (ale také nic moc nesdělujícího) ozdravného a osvěžujícího kýče.
Jestli vás zajímá, jak tohle všechno dopadlo, pak vězte, že v rámci žánru se stalo očekávané a dobro opět zvítězilo. O kvalitě filmu se takhle jednoznačně hovořit nedá – neboť je to sice V peřině (ale slušně řečeno) také tak trochu i v … pytli.
V PEŘINĚ. ČR 2011, 103 min., přístupný. Režie: F. A. Brabec. Scénář: Miroslav Adamec. Kamera: F. A. Brabec. Hudba: René Rypar. Hrají: Lucie Bílá (maminka), Karel Roden (tatínek), Eliška Balzerová (babička), Boleslav Polívka (dědeček), Jiří Mádl (Karel), Anna Stropnická (Bětka), Nikol Moravcová (dívka Sen), Nina Divíšková (vykladačka snů), Arnoštr Goldflam (policista). V kinech od 16. června 2011.
- Natáčení V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265082.jpg
- V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2224/222305.jpg
- V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2637/263609.jpg
- V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265085.jpg
- Natáčení V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265089.jpg
- V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265088.jpg
- V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265084.jpg
- Eliška Balzerová ve filmu V peřině zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2651/265083.jpg
