Britská skupina The Tiger Lillies byla již od počátku divokých devadesátých častým hostem pražských klubů, její amalgám brechtovského kabaretu, punku a písničkářství si získával příznivce nejen živelnými koncerty, ale také kvalitou písní. O tom všem se můžeme přesvědčit na výtečném albu Devil's Fairground nahraném na podzim při koncertě v Divadle Archa, na němž kapelu doprovázel Orchestr Berg.
Recenze: The Tiger Lillies v ďáblově lunaparku
Album příjemně překvapí svou uceleností, jednotlivé písně – a jejich texty, k tomu se ještě vrátíme – na sebe přirozeně navazují, vytvářejí kompaktní celek. Autor a zpěvák Martyn Jacques napsal pro dva „archovské“ večery patnáct krásně melancholických písní, reflektujících Prahu krátce po pádu komunismu, Prahu okouzlenou anebo, chceme-li, opilou náhlou svobodou a otevřenou skutečně všemu, tedy i těm negativním stránkám. O tom všem The Tiger Lillies s naprostou a zcela autentickou přesvědčivostí a nezastíraně zpívají.
Původně měla The Tiger Lillies doprovázet Jihočeská filharmonie, ovšem po krachu spolupráce padla volba – a bylo to v šibeničním termínu! – na pražský Orchestr Berg, vedený Peterem Vrábelem.
Aniž bychom chtěli jakkoli hodnotit úroveň českobudějovického tělesa, je víceméně jasné, že právě Orchestr Berg byl volbou ideální. Stačí se podívat na dramaturgii jeho koncertů, objevnou, hledající, nespokojující se se zavedenými přístupy, nemluvě o hráčských kvalitách jeho členů. Podobnou logiku má i volba místa: právě Divadlo Archa je místem nakloněným prolínání žánrů a mazání bariér, kromě toho zde The Tiger Lillies nevystupovali poprvé.
Aranží písní se ujal skladatel Michal Nejtek a k jeho cti je třeba dodat, že jsou to aranžmá velice citlivá, neinvazivní a respektující ducha originálů – neruší projev skupiny a jejího zpěváka, naopak jej podporují. Jako dobrá filmová hudba, kterou při sledování filmu sice vnímáme, ale ne jako něco rušivého.
Dokázat potlačit skladatelské ego je v těchto případech naprosto zásadní a Nejtek se tohoto úkolu zhostil na výbornou. Tak například píseň s hezkým názvem Lucky To Get Out Of Here Alive pojednávající o nástrahách romských prostitutek ozdobil kabaretním, lehce šramlovým zvukem. Naopak rozjímavá Dead Souls' Day stojí především na rozkládaných akordech klavíru a smyčcích a v písni Free slyšíme i decentní Jacquesův akordeon, na který dojde i v řadě dalších písniček.
Jak již bylo naznačeno, ladění písní si říká o spíše pomalejší tempa, ale třeba v písni Drugs s krásně kontrastním, rozjásaným doprovodem se jak kapela, tak orchestr pěkně odvážou. Ještě jeden postřeh: byl zmíněn brechtovský kabaret, ovšem pokud jde o Nejtkova aranžmá, vybavuje se, v dobrém, spíše tvorba Brechtova skladatele Kurta Weilla.
Devil's Fairground
Důležitou složkou Jacquesových písní jsou texty. Nenutí se do nějakého poetizování, ostatně jejich témata by to snad ani nedovolila. A tak v písni King Of The Gutter (Král žumpy) slyšíme bez nějakého přikrašlování příběh hedonistického života, ovšem s neveselým koncem:
„Narodil ses na ulicích Žižkova / Máma ti zemřela brzo a život byl tvrdej / Zpívals na ulicích silným a sladkým hlasem / Král pražský žumpy / Chlastal jsi na doraz / Máš delírka a pořádný haluze / S královnou jsi si žil svůj sen/… / Přišel jsi o nohy v Praze, v zimě / když led zmrznul a krev ztuhla / Tvoje kolečkové křeslo je ti teď trůnem / Svět, kterým pohrdáš, má nad tebou moc /… / Žil jsi život naplno ve dne v noci / Králi pražský žumpy / Ale teď, králi můj, tohle je tvý poslední jaro / Teď je ale čas odhodit tenhle život / Zhebneš v žumpě, co tě objímá / Králi pražský žumpy.“