Už dvanáctý ročník Divadelního léta pod plzeňským nebem přinesl vlastní adaptaci Strakonického dudáka Josefa Kajetána Tyla, která výstižně zdůrazňuje nešvary čecháčkovství v kulisách „divokých devadesátek“. Režisér Marek Němec a dramaturg Jiří Janků spojili ve hře Švanda dudák uvolněnou aktualizaci s magičností nadpřirozených bytostí obývajících lesní scenérii zvanou U Ježíška.
Recenze: Švanda dudák je v Plzni hvězda i chudák
„Místo U Ježíška disponuje neuvěřitelným přírodním zdrojem v podobě lesíka a je tady také krásný kopec s topoly, které přirozeně značí cestu Švandy dudáka,“ říká režisér a herec Marek Němec, který do titulních rolí Švandy a Dorotky obsadil Ondřeje Rychlého se studentkou Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU Eliškou Hanušovou.
Chemie hlavní dvojice přirozeně funguje, podtrhuje ji též moderní kostým. Švanda je v riflové vestě toužící, rozšafný, zaskočený, hýřící. Dorotka svůj projev rytmizuje zvlněným mikádem a vysokými kramfleky, v nichž cupitá terénem. Když se cítí nesvá, dodá si sebevědomí cigaretou a umí být také nepoddajná. Spojujícími prvky dialogu hlavních protagonistů jsou spontaneita a energie.
Inscenace sleduje rovněž vášnivě hašteřivý vztah Kalafuny Michala Štěrby a jeho ženy Korduly v podání Kláry Krejsové. Rodinu Kalafuny tvůrci pojali jako početnou a romskou, příslušné domácí obrazy oživuje skupina různě starých romských dětí. Manžel to se svou ženou umí. Ví, že se s ním nikdy nehádá dlouho a že si ji opět svým šarmem či dárkem nakloní.
Nevkus doby i magický les
Malost českého šizuňka představuje Vocilka Martina Písaříka. Jeho image nepadnoucího saka a bílých ponožek v koženkových mokasínech završuje ptačím trusem ozdobený pojízdný kufr. Písaříkovi jde publikum naproti, své hravé party si aktér vychutnává, přesto by některým z nich slušela kratší stopáž, jako například cizojazyčným dialogům se zapojením hlediště.
3 minuty
Události v kultuře: Švanda dudák pod plzeňským nebem
Scénu Agnieszky Páté-Oldak zaplňuje pel mel dekorací: chodící reklamy, sádroví trpaslíci, campingový nábytek, bilboard, vysloužilé domácí spotřebiče, pneumatiky a podobně. Nejpůsobivější scénografii ovšem předvádějí traviny a listnaté dřeviny, které se pohybují ve větru.
Protiváhu dobového kýče a pozlátka Švandova hvězdného úspěchu v cizině tvoří lesní víly a divé ženy, jejichž vzezření, rituály i ozvučení hlasů odvádějí mysl přítomných duchovním směrem. Zde se patří vyzdvihnout vílu Rosavu, Švandovu matku, později Tlumočnici a divou ženu Janu Kubátovou. Její herecký výkon výrazně upoutá v tragické i komické poloze.
Hudba Ondřeje Švandrlíka cituje českou hymnu či vlastenecký hit Marty Kubišové Modlitba pro Martu. Švanda se kouzlem dostává na plakáty jako megastar, jejíž dudy nikdo nepředčí. Zažívá chudobu i rychle nabyté bohatství, střídané bohémstvím a životním úpadkem. Příběh odvážně pracuje s ilustrací arabského světa a používá syntézu historického a soudobého slovníku, včetně plzeňského dialektu.
Nejbližší reprízy Švandy dudáka se U Ježíška v Plzni odehrají 8. až 12. července. Nedlouho poté se od 20. do 25. července zopakuje předchozí oblíbená inscenace Cyrano s Michalem Dlouhým v režii Ivana Řezáče.
